Rozhraní #

Už víš že funkce ti umožňují kousek kódu:

• použít (zavolat) na více místech v programu, i když definice je jen jedna,
• vyčlenit, aby detail (jako načtení čísla od uživatele) „nezavazel“ ve větším programu, který tak může být přehlednější, a
• pojmenovat, aby bylo jasné co kód dělá i bez toho, abys musel/a číst samotné tělo funkce.

Další výhoda funkce je, že ji můžeš jednoduše vyměnit za jinou, lepší funkci – pokud má ta lepší funkce stejné rozhraní (angl. interface).

Aby se ti líp představovalo, o čem budeme povídat, představ si elektrickou zásuvku ve zdi. Do takové zásuvky můžeš zapojit počítač, lampu, nabíječku na mobil, vysavač, nebo rádio. Zásuvka poskytuje elektrický proud; je jedno, jak ho použiješ. Stejně tak je jedno jestli je „druhý konec“ zásuvky připojený k solárnímu panelu nebo k atomové elektrárně. Zásuvka poskytuje elektrický proud, a jsou u ní důležité určité parametry (tvar, napětí, frekvence, maximální proud) na kterých se obě strany, poskytovatel proudu i spotřebič, shodly. Tyhle parametry tvoří rozhraní, které umožňuje připojit jakýkoli spotřebič k jakékoli elektrárně.

Rozhraní funkce #

Podívej se na tuhle hlavičku funkce. Je z ní poznat, co ta funkce dělá a jak ji použít?

def ano_nebo_ne(otazka):
    """Zeptá se uživatele na otázku a vrátí True nebo False dle odpovědi"""
    ...

Podobnou funkci už jsi napsal/a. Když zavoláš ano_nebo_ne('Chutná ti čokoláda?'), otázka se objeví na příkazové řádce. Když uživatel odpoví, funkce vrátí True nebo False.

Co kdybys ale měl/a následující funkci?

def ano_nebo_ne(otazka):
    """Ukáže tlačítka "Ano" a "Ne" a až uživatel jedno zmáčkne, vrátí True
    nebo False dle stisknutého tlačítka."""
    ...

Když zavoláš tuhle funkci, ano_nebo_ne('Chutná ti čokoláda?'), ukáže se okýnko se dvěma tlačítky. Když uživatel jedno zmáčkne, funkce vrátí True nebo False.

Z hlediska programu se nic nemění: jediné co se změní je definice funkce; volání a práce s návratovou hodnotou je pak stejné jako dřív.

Vyzkoušej si to! #

Najdi nějaký svůj program, který používá ano_nebo_ne, případně jen print a input.

Stáhni si modul tkui.py do adresáře se svým programem. Naimportuj z něho funkce, které potřebuješ. Jsou k dispozici čtyři:

from tkui import input, nacti_cislo, ano_nebo_ne, print

Tento import přepíše vestavěné funkce input a print variantami, které mají (téměř) stejné rozhraní – jen dělají něco trochu jinak.

Případné vlastní definice funkcí nacti_cislo a ano_nebo_ne pak z programu vyndej, aby se použily ty naimportované.

Program by měl fungovat stejně jako dřív!

Je to tím, že tyto funkce mají stejné rozhraní jako jejich dřívější protějšky. Rozhraní funkce tvoří všechno, co potřebuje kód který funkce volá:

• jméno, kterým se funkce volá,
• argumenty, které bere (např. input bere otázku jako řetězec; print může brát více argumentů k vypsání), a
• návratová hodnota, se kterou program pracuje dál (např. input vrací řetězec; print nevrací nic smysluplného).

Nékteré z těchto informací musíš do hlavičky funkce napsat vždy. Ty ostatní je dobré popsat v dokumentačním řetězci, aby ten, kdo chce funkci použít, věděl jak na to.