Nauč se Python > Materiály > MI-PYT > Weboví klienti & CLI – Requests a Click > Requests – Weboví klienti

requests

Knihovna requests je určená pro HTTP požadavky (klienty). Přestože vytvářet HTTP požadavky jde i bez requests, pomocí standardní knihovny Pythonu, requests mají mnohem lidštější rozhraní a používají se mnohem jednodušeji.

Instaluje se standardním způsobem:

$ python -m pip install requests

Budeme předpokládat, že znáte alespoň základy HTTP protokolu, a vrhneme se rovnou na příklad.

Pokud základy neznáte, můžete se podívat na shrnutí pro začátečníky, které vysvětluje vše potřebné.

>>> import getpass
>>> import requests
>>> username = input('Username: ')
Username: hroncok
>>> password = getpass.getpass()
Password: 
>>> r = requests.get('https://api.github.com/user', auth=(username, password))
>>> r.status_code
200
>>> r.headers['content-type']
'application/json; charset=utf8'
>>> r.encoding
'utf-8'
>>> r.text
'{"login":"hroncok"...'
>>> r.json()
{'avatar_url': 'https://avatars.githubusercontent.com/u/2401856?v=3', ...}

Tento příklad pracuje přímo se jménem a heslem. To se většinou nedělá a webové API to často ani nepodporují. Pokud na GitHub používáte dvoufaktorovou autentizaci, příklad nebude fungovat.

Příklady použití pro další HTTP metody najdete v dokumentaci.

Použití session

Hlavně v budoucnu se nám bude hodit použití tzv. session.

Session má několik výhod. První je, že využívá na pozadí jedno otevřené HTTP spojení a poskytuje tak při více sousledných požadavcích výrazné zrychlení.

Dále pak session automaticky ukládá cookies a je možné u ní nastavit výchozí hlavičky.

Zkuste si cookies vyzkoušet s httpbin.org – službou k testování HTTP dotazů:

>>> session = requests.Session()
>>> session.get('http://httpbin.org/cookies/set/mipyt/best')
<Response [200]>
>>> r = session.get('http://httpbin.org/cookies')
>>> r.json()
{'cookies': {'mipyt': 'best'}}
>>> session.headers.update({'x-test': 'true'})
>>> r = session.get('http://httpbin.org/headers', headers={'x-test2': 'true'})
>>> r.json()
{'headers': {'Accept': '*/*', 'Accept-Encoding': 'gzip, deflate', 'Connection': 'close', 'Cookie': 'mipyt=best', 'Host': 'httpbin.org', 'User-Agent': 'python-requests/2.19.1', 'X-Test': 'true', 'X-Test2': 'true'}}

GitHub API

Podíváme se teď, podobně jako v úvodním příkladu, na GitHub API, které má poměrně jednoduchou autentizaci (od GitHubu přímo získáte token). Stačí jít do nastavení a vyrobit nový token (zatím není třeba zaškrtávat žádná oprávnění).

Ochrana přihlašovacích tokenů

Váš token je něco jako vaše heslo. Nikomu je nesmíte ukazovat a nesmíte jej dát do Gitu. Stane-li se přesto, že se k němu dostane někdo nepovolaný, můžete jej v nastavení opět smazat.

Pomocí tokenu můžete z GitHubu získávat informace. Prozatím token nastavte do proměnné, později jej schováme například do konfiguračního souboru.

Tímto kódem lze například získat popis přihlášeného uživatele, tedy sebe sama.

>>> token = 'd7313dab254b7fd0d0f3ec3cbf754b3abce462d5'
>>> session = requests.Session()
>>> session.headers = {'User-Agent': 'Python'}
>>> def token_auth(req):
...     req.headers['Authorization'] = 'token ' + token
...     return req
... 
>>> session.auth = token_auth
>>> r = session.get('https://api.github.com/user')
>>> r.json()

Funkce session.auth v příkladu výše je autentizační funkce, která nějakým způsobem modifikuje HTTP požadavek za účelem autentizace, většinou přidává specifické hlavičky (jak je tomu i zde). Lze ji nastavit buďto na celé session nebo předat argumentem auth s každým požadavkem.

Existují předpřipravené funkce v modulu requests.auth, například requests.auth.HTTPBasicAuth provádí základní HTTP přihlášení. Dle specifikace zakóduje jméno a heslo pomocí algoritmu base64 a přidá hlavičku Authorization.

Základní HTTP přihlášení je tak běžné, že pro něj Requests mají zkratku – místo HTTPBasicAuth se dá použít i dvojice (jméno, heslo):

>>> requests.get('https://httpbin.org/basic-auth/AzureDiamond/hunter2',
                 auth=requests.auth.HTTPBasicAuth('AzureDiamond', 'hunter2'))
>>> 
>>> requests.get('https://httpbin.org/basic-auth/AzureDiamond/hunter2',
                 auth=('AzureDiamond', 'hunter2'))

Všimněte si také hlavičky User-Agent. Ta je potřeba při komunikaci s GitHub API explicitně nastavit. Nastavení na objektu session zajistí, že tato hlavička bude ve všech požadavcích.

Pokud budete chtít něco provést, například dát hvězdičku repozitáři s těmito materiály, musíte tokenu nastavit patřičné oprávnění (u hvězdičky je to public_repo). To se dělá přes nastavení na GitHubu.

Hvězdičku pak přidáte takto:

>>> r = session.put('https://api.github.com/user/starred/pyvec/naucse.python.cz')
>>> r.text
''

Jak vidíte, API nevrací žádný text (žádné tělo odpovědi). Můžete ale zkontrolovat návratový stav:

>>> r.status_code
204

Případně vyhodit výjimku, pokud je stavový kód divný (např 404 Nenalezeno, 401 Chybí oprávnění apod.):

>>> r.raise_for_status()

Pokud hvězdičku chcete odebrat, použijte metodu DELETE. My ale věříme, že ji odebrat nechcete :)

Dokumentace ke GitHub API.

Chraňte své tokeny

Když ukládáte skript do gitu, mějte na paměti, že tokeny a klíče do něj nikdy nepatří. Můžete je uložit do konfiguračního souboru, který bude gitem ignorován, například takhle:

[github]
token = d7313dab254b7fd0d0f3ec3cbf754b3abce462d5

A následně konfiguraci načtete pomocí modulu configparser:

>>> import configparser
>>> config = configparser.ConfigParser()
>>> with open('auth.cfg') as f:
...     config.read_file(f)
>>> config['github']['token']
'd7313dab254b7fd0d0f3ec3cbf754b3abce462d5'

Do souboru .gitignore pak musíte přidat název ignorovaného souboru, např.:

auth.cfg

Ověřte si, že git soubor auth.cfg opravdu ignoruje, t.j. soubor se neukáže ve výstupu git status.

Jelikož ostatní tento konfigurační soubor neuvidí, je vhodné jim vysvětlit, jak takový soubor (s jejich údaji) vytvořit. Můžete například vložit do gitu soubor auth.cfg.sample s vymyšlenými údaji, či příklad uvést v README.