Nauč se Python > Kurzy > Linuxová administrace > Bash II > Vypisování souborů

Vypisování souborů

Teď, když se umíš pohybovat po adresářovém systému a vytvářet soubory, se podíváme na to, co v těch souborech je.

Začni v adresáři data-shell/molecules:

$ cd ~/Dokumenty/data-shell/molecules
$ ls -F
cubane.pdb  ethane.pdb  methane.pdb  octane.pdb  pentane.pdb  propane.pdb

Vypisovací kočka

Podle přípony jsou tu soubory ve formátu Protein Data Bank, což je textový formát, kterým se dají popsat druhy a pozice atomů v molekule. Jak takový .pdb soubor vypadá? Zkus si nějaký vypsat pomocí příkazu cat:

$ cat methane.pdb
COMPND      METHANE
AUTHOR      DAVE WOODCOCK  95 12 18
ATOM      1  C           1       0.257  -0.363   0.000  1.00  0.00
ATOM      2  H           1       0.257   0.727   0.000  1.00  0.00
ATOM      3  H           1       0.771  -0.727   0.890  1.00  0.00
ATOM      4  H           1       0.771  -0.727  -0.890  1.00  0.00
ATOM      5  H           1      -0.771  -0.727   0.000  1.00  0.00
TER       6              1
END

Do terminálu se ti vypíše obsah souboru – to, co by se ti ukázalo v textovém editoru, kdybys soubor otevřela.

Proč cat?

Jméno cat je zkratka z angl. catenate/concatenate – zřetězit, spojit do sekvence. Je to termín pro spojování řetězců, jak to znáš z Pythonu: 'Ahoj' + ' ' + 'světe'. Když dáš příkazu cat několik argumentů, tak postupně vypíše obsah každého daného souboru. Spojí je dohromady, jeden za druhý:

$ cat methane.pdb ethane.pdb
COMPND      METHANE
AUTHOR      DAVE WOODCOCK  95 12 18
ATOM      1  C           1       0.257  -0.363   0.000  1.00  0.00
ATOM      2  H           1       0.257   0.727   0.000  1.00  0.00
ATOM      3  H           1       0.771  -0.727   0.890  1.00  0.00
ATOM      4  H           1       0.771  -0.727  -0.890  1.00  0.00
ATOM      5  H           1      -0.771  -0.727   0.000  1.00  0.00
TER       6              1
END
COMPND      ETHANE
AUTHOR      DAVE WOODCOCK  95 12 18
ATOM      1  C           1      -0.752   0.001  -0.141  1.00  0.00
ATOM      2  C           1       0.752  -0.001   0.141  1.00  0.00
ATOM      3  H           1      -1.158   0.991   0.070  1.00  0.00
ATOM      4  H           1      -1.240  -0.737   0.496  1.00  0.00
ATOM      5  H           1      -0.924  -0.249  -1.188  1.00  0.00
ATOM      6  H           1       1.158  -0.991  -0.070  1.00  0.00
ATOM      7  H           1       0.924   0.249   1.188  1.00  0.00
ATOM      8  H           1       1.240   0.737  -0.496  1.00  0.00
TER       9              1
END

V praxi se cat většinou používá pro vypsání jediného souboru, ale jméno stále odkazuje na tohle spojování. S kočkama samozřejmě nemá vůbec, ale vůbec nic společného 😺

Podobnou historii má i příkaz touch (česky “dotknout se”): původně byl vytvořen proto, aby se dal jednoduše aktualizovat čas poslední změny souboru. To stále dělá: až budeš chtít tuhle informaci u nějakého souboru změnit, koukni na man touch.

To, že touch vytvoří nový soubor (pokud zatím neexistuje) je “jen vedlejší efekt” téhle aktualizace. Je ale často užitečnější než “opravdový" účel.

Opakovací kočka

Když zadáš jen příkaz cat bez jména souboru, nestane se naoko nic. To proto, že cat v tomhle případě vypisuje vstup z klávesnice – a to po řádcích. Takže dokud něco nezadáš, může to vypadat že „Bash zamrzl“.

Ale jakmile napíšeš celý řádek řádek a zmáčkenš Enter, cat ho zopakuje. To zatím není moc užitečné, ale za chvíli se to bude hodit.

Jako skoro každý program se cat dá ukončit pomocí Ctrl+C.

$ cat
ahoj
ahoj
blablabla
blablabla
^C

První opakování řádku má „na svědomí“ terminál, který automaticky ukazuje co napíšeš na klávesnici a nechá tě např. opravovat chyby pomocí Backspace. Příkazu předá až kompletní řádek, když stiskneš Enter. (Tohle chování se dá vypnout; programy jako vim se starají o veškerý výstup samy.) Druhé opakování přichází od příkazu cat, který vypisuje co od terminálu obdrží, když zmáčkneš Enter.

Hlavičky a ocásky

Zkus si vypdat obsah souboru octane.pdb. Ten je trochu delší; máš-li menší terminál, možná se tam ani nevejde. V dnešních terminálech můžeš sice rolovat posuvníkem, ale hodí se umět vypsat jenom začátek – hlavičku – souboru. To se dělá příkazem head:

$ head octane.pdb
COMPND      OCTANE
AUTHOR      DAVE WOODCOCK  96 01 05
ATOM      1  C           1      -4.397   0.370  -0.255  1.00  0.00
ATOM      2  C           1      -3.113  -0.447  -0.421  1.00  0.00
ATOM      3  C           1      -1.896   0.386  -0.007  1.00  0.00
ATOM      4  C           1      -0.611  -0.426  -0.198  1.00  0.00
ATOM      5  C           1       0.608   0.405   0.216  1.00  0.00
ATOM      6  C           1       1.892  -0.400   0.001  1.00  0.00
ATOM      7  C           1       3.113   0.429   0.414  1.00  0.00
ATOM      8  C           1       4.397  -0.374   0.199  1.00  0.00

Normálně head vypíše prvních 10 řádků, ale pomocí přepínače -n můžeš zadat i jiný počet:

$ head -n4 octane.pdb
COMPND      OCTANE
AUTHOR      DAVE WOODCOCK  96 01 05
ATOM      1  C           1      -4.397   0.370  -0.255  1.00  0.00
ATOM      2  C           1      -3.113  -0.447  -0.421  1.00  0.00

Záporné hodnoty fungují jako v Pythonu: s -n -10 vypíše head všechny řádky kromě deseti posledních.

Podobný příkaz je tail, který naopak vypíše poslední řádky ze souboru:

$ tail -n 4 octane.pdb
ATOM     25  H           1       4.368  -1.282   0.801  1.00  0.00
ATOM     26  H           1       5.254   0.230   0.498  1.00  0.00
TER      27              1
END

Méně je více

Příkazy head a tail jsou užitečné, ale někdy se potřebuješ v dlouhém dokumentu trochu „porozhlédnout“. K tomu slouží příkaz less, který ukáže obsah souboru podobným způsobem jako man. Klávesami //PgUp/PgDb se v souboru „pohybuj“ a pomocí Q se dostaneš ven.

$ less octane.pdb

Proč „less“?

Příkaz less vychází ze staršího more (více), nástroje pro terminály které neuměly „rolovat“ v historii. Po vypsání kousku textu zobrazil něco jako Press Space for more, „stiskni mezerník pro více [textu]“ a čekal na stisk klávesy.

Jméno Less (méně) si jen hraje se rčením méně je více (less is more) – less je vylepšenou verzí more, která se umí v souboru vracet zpátky (a mnohem víc).

Počítání řádků

Občas nepotřebuješ přímo obsah souboru, ale chceš vědět kolik obsahu v něm je. Na to, abys to zjistila, slouží příkaz wc. Název je zkratka z anglického word count, počet slov; podobnost s evropskou zkratkou WC (water closet) je čistě náhodná.

$ wc octane.pdb
  30  246 1828 octane.pdb

Příkaz wc vypíše čtyři hodnoty: počet řádků, počet slov, počet bytů (tedy velikost souboru) a jméno souboru. Z nápovědy se dozvíš jak vybrat jen jednu z těchto hodnot (nebo víc jiných). Asi nejužitečnější je počet řádků, který vybereš přepínačem -l:

$ wc -l octane.pdb
30 octane.pdb

Když dáš příkazu wc víc souborů, vypíše informace o každém z nich:

$ wc *.pdb
  20  156 1158 cubane.pdb
  12   84  622 ethane.pdb
   9   57  422 methane.pdb
  30  246 1828 octane.pdb
  21  165 1226 pentane.pdb
  15  111  825 propane.pdb
 107  819 6081 celkem

V posledním řádku pak vidíš součet všech položek.

Když naopak příkazu wc nezadáš žádná jména souborů, funguje podobně jako cat: zpracuje vstup z klávesnice. To už se může hodit: když si zkopíruješ nějaký text z editoru do schránky, můžeš ji vložit „do“ spuštěného příkazu wc.

Dnešní editory mají funkci počítání slov zabudovanou. Ale textová políčka třeba v prohlížeči bývají „hloupější“.

Tentokrát po napsání textu nemačkej Ctrl+C – tím bys příkaz wc ukončila, takže by nedostal šanci vypsat výsledek. Místo toho použij na začátku řádku Ctrl+D, což znamená „konec vstupu“.

$ wc
haló haló,
co se stalo?
      2       5      23

Zkratka Ctrl+D, konec vstupu, funguje i pro příkazy jako cat. A dokonce i pro samotný bash: když zmáčkneš tuhle zkratku místo příkazu, Bash se ukončí.


Toto je stránka lekce z kurzu, který probíhá nebo proběhl naživo s instruktorem.