Chceš-li si začít hrát s Pythonem, otevři příkazový řádek a aktivuj virtuální prostředí.
Zkontroluj si, že ti na začátku příkazové řádky svítí (venv).
Je-li tomu tak, nezbývá než – konečně – pustit Python. K tomu použij příkaz python:
$ python
Python 3.6.6 (...)
Type "help", "copyright", "credits" or "license" for more information.
>>>
Příkaz vypíše několik informací. Z prvního řádku se můžeš ujistit, že používáš Python 3.
(Verze by měla být 3.6 nebo vyšší. Vidíš-li číslo jako 2.7.11, něco je špatně – popros o radu kouče.)
Další řádek je informační: Python má k dispozici návody a informace sám o sobě,
ale jsou psané v angličtině a pro trochu pokročilejší publikum.
Třemi „zobáčky“ >>> pak Python poprosí o instrukce.
Je to jako v příkazové řádce, ale místo příkazů jako cd a mkdir sem budeš psát příkazy Pythonu.
Práci s příkazovým řádkem si můžeš představit jako telefonní konverzaci:
nejdřív ses s počítačem bavila pomocí příkazů jako cd.
Příkaz python znamená „dej mi prosím k telefonu Python!“
Následující „konverzace“ bude s úplně jiným programem, i když okýnko s textem
vypadá skoro stejně.
Vyzkoušej si, že příkazy z příkazové řádky v Pythonu nefungují:
>>> cd adresar
File "<stdin>", line 1
cd adresar
^
SyntaxError: invalid syntax
>>> whoami
Traceback (most recent call last):
File "<stdin>", line 1, in <module>
NameError: name 'whoami' is not defined
Tohle je chybová hláška, která se objeví vždycky když Python nebude spokojený. V průběhu kurzu jich uvidíš ještě spoustu, takže si ji dobře prohlédni, ať ji příště poznáš.
Třemi „zobáčky“ >>> Python prosí o instrukce.
Pojď mu nějakou dát!
Ze začátku použij Pythonu jako kalkulačku.
Za tři zobáčky napiš třeba 2 + 3 a zmáčkni Enter.
>>> 2 + 3
5
Zobáčky >>> i odpověď vypisuje sám Python!
sama zadej jen číslo a Enter.
Zobrazila se ti správná odpověď? Pokud ano, gratuluji! První příkaz v Pythonu máš za sebou.
Zkusíš i odečítání?
A jak je to s násobením?
Na kalkulačce bys zadala 4 × 5, což se na klávesnici píše špatně.
Python proto používá symbol *.
>>> 4 * 5
20
Znaménka jako +, - a * se odborně nazývají operátory.
Mezery mezi čísly a operátorem nejsou nutné: 4*5 i 4 * 5 dělá
to samé co 4 * 5.
Je ale zvykem psát kolem operátoru jednu mezeru z každé strany – tak jako
v těchto materiálech.
Kód je pak čitelnější.
Operátor pro dělení je /.
Při dělení může vzniknout necelé číslo, třeba dva a půl.
Python používá desetinnou tečku, ukáže se tedy 2.5:
>>> 5 / 2
2.5
Z důvodů do kterých teď nebudeme zabíhat Python rozlišuje mezi celými a reálnými čísly. Desetinná tečka se proto objeví i když vyjde číslo celé:
>>> 4 / 2
2.0
Občas se hodí použít dělení se zbytkem, kdy podíl zůstane jako celé číslo.
Na to má Python operátory // (podíl) a % (zbytek):
>>> 5 // 2
2
>>> 5 % 2
1
Časem zjistíš že dělení se zbytkem je v programování překvapivě užitečné.
Jestli si děláš poznámky, // i % si do nich určitě přidej!
Pokud ses dostala až sem, gratuluji!
Python máš nejen nainstalovaný, ale taky ti funguje.
Stačí ho už jen zavřít.
To se dělá pomocí quit(), s prázdnými závorkami na konci.
>>> quit()
(venv)$
Tím ukončíš konverzaci s Pythonem a „zavoláš k telefonu“
zpátky příkazovou řádku.
Zobáčky >>> se změnily na výzvu
příkazové řádky (která začíná (venv) a končí $ nebo >).
Příkazy Pythonu, jako 1 + 2, teď fungovat nebudou (dokud Python opět
nepustíš ke slovu pomocí příkazu python).
Zato příkazům jako whoami a cd teď počítač rozumět bude.
Teď můžeš okno s příkazovou řádkou zavřít – buď zavři její okýnko, nebo na to můžeš použít následující textové příkazy.
Virtuální prostředí můžeš ukončit příkazem deactivate – tentokrát bez
závorek:
(venv)$ deactivate
A celou příkazovou řádku můžeš zavřít příkazem exit:
$ exit
Pro cvik si zkus Python znovu spustit – nejdřív otevři příkazovou řádku, pak donaviguj do adresáře s virtuálním prostředím, aktivuj virtuální prostředí a nakonec spusť Python samotný.