Dnes se podíváme na to, jak v Pythonu číst z (a pak i zapisovat do) souborů.
Vytvoř si v editoru soubor poem.txt a napiš do něj libovolnou básničku.
Soubor ulož.
Na uložení souboru s básničkou doporučuji použít stejný editor, jaký používáš na Pythonní programy.
Používáš-li jiný editor než Atom, dej si při ukládání pozor na kódování:
'utf-8' nestandardní 'utf-8-sig'.Ono utf-8 je název standardního kódování.
Zajišťuje, že se případné emoji nebo znaky s diakritikou do souboru uloží
tak, aby se daly přečíst i na jiném počítači či operačním systému.
🎉
Potom napiš tento program:
file_ = open('poem.txt', encoding='utf-8')
content = file_.read()
file_.close()
print(content)
a spusť ho z adresáře, ve kterém je
poem.txt (jinými slovy, aktuální adresář musí být ten, který
obsahuje soubor s básničkou).
Obsah souboru se vypíše!
Co se tu děje?
Tak jako int() vrací čísla a input() řetězce, funkce
open() vrací hodnotu, která představuje otevřený soubor.
Tahle hodnota má vlastní metody.
Tady používáme metodu read(), která
najednou přečte celý obsah souboru a vrátí ho jako řetězec.
Nakonec metoda close() otevřený soubor zase zavře.
Soubory se dají přirovnat k ledničce: abys něco mohl/a z ledničky vzít, nebo dát dovnitř, musíš ji předtím otevřít a potom zavřít. Bez zavření to sice na první pohled funguje taky, ale pravděpodobně potom brzo něco zplesniví.
Stejně tak je docela důležité soubor zavřít po tom, co s ním přestaneš pracovat. Bez zavření to na první pohled funguje, ale složitější programy se můžou dostat do problémů. Operační systémy mají limity na počet současně otevřených souborů, které se nezavíráním dají snadno překročit. Na Windows navíc nemůžeš soubor, který je stále otevřený, otevřít znovu.
Na korektní zavření souboru ale programátoři často zapomenou.
Proto Python poskytuje příkaz with, který soubory zavírá automaticky.
Používá se takhle:
with open('poem.txt', encoding='utf-8') as file_:
content = file_.read()
print(content)
Příkaz with vezme otevřený soubor (který vrací funkce open)
a přiřadí ho do proměnné soubor.
Pak následuje odsazený blok kódu, kde se souborem můžeš pracovat – v tomhle
případě pomocí metody read přečíst obsah jako řetězec.
Když se Python dostane na konec odsazeného bloku, soubor automaticky zavře.
V naprosté většině případů je pro otevírání souborů nejlepší použít with.
Otevřené soubory se, jako např. řetězce či range,
dají použít s příkazem for.
Tak jako for i in range poskytuje za sebou jdoucí čísla a for c in 'abcd'
poskytuje jednotlivé znaky řetězce, for line in file_ bude do proměnné
line dávat jednotlivé řádky čtené ze souboru.
Například můžeš básničku odsadit, aby se vyjímala v textu:
print('I heard this poem:')
print()
with open('poem.txt', encoding='utf-8') as file_:
for line in file_:
print(' ' + line)
print()
print('Do you like it?')
Když to zkusíš, zjistíš, že trochu nesedí řádkování. Zkusíš vysvětlit, proč tomu tak je?
Ideální způsob, jak odřádkování spravit, je odstranit z konce řetězce
bílé znaky (mezery a nové řádky) pomocí metody rstrip:
print('I heard this poem:')
print()
with open('poem.txt', encoding='utf-8') as file_:
for line in file_:
line = line.rstrip()
print(' ' + line)
print()
print('Do you like it?')
Pozor!
Pro Python není problém smazat obsah jakéhokoli souboru. Psaní do souborů si zkoušej v adresáři, ve kterém nemáš uložené důležité informace!
Soubory se v Pythonu dají i zapisovat.
Pro zápis soubor otevři s pojmenovaným
argumentem mode='w' (z angl. mode, mód a write, psát).
Pokud soubor už existuje, otevřením s mode='w' se veškerý jeho obsah smaže.
Po zavření tak v souboru bude jen to, co do něj ve svém programu zapíšeš.
Informace pak do souboru zapiš známou funkcí print,
a to s pojmenovaným argumentem file:
with open('second-poem.txt', mode='w', encoding='utf-8') as file_:
print('Naše staré hodiny', file=file_)
print('Bijí', 2+2, 'hodiny', file=file_)