Práce se soubory a adresáři

Teď, když umíš zkoumat soubory a adresáře, je můžeš začít vytvářet.

Co už máme?

Nejdřív se vrať do adresáře data-shell a pomocí ls -F se koukni, co v něm Nela už má:

$ cd ~/Dokumenty/data-shell
$ pwd
/home/nela/Desktop/data-shell
$ ls -F
creatures/  data/  molecules/  north-pacific-gyre/  notes.txt  pizza.cfg  solar.pdf  writing/

Vytvoření adresáře

Nela se rozhodla začít psát text své práce.

Vytvoř nový adresář zvaný clanek. Použij k tomu příkaz mkdir (který nic nevypisuje):

$ mkdir clanek

Příkaz mkdir (z angl. make directory, vytvoř adresář) vytvoří adresář daného jména – nebo přesněji řečeno, na dané cestě. Protože je clanek relativní cesta (ač dosud neexistovala), nový adresář se vytvoří v aktuálním adresáři:

$ ls -F
creatures/  data/ clanek/  molecules/  north-pacific-gyre/  notes.txt  pizza.cfg  solar.pdf  writing/

A zatím v něm nic není:

$ ls -F clanek

Kdyby ses pokusila vytvořit několik vnořených adresářů najednou, nebude to fungovat:

$ mkdir clanek/kapitola-1/sekce-1/podsekce-1
mkdir: adresář „clanek/kapitola-1/sekce-1/podsekce-1“ nelze vytvořit: Adresář nebo soubor neexistuje

Chybová hláška tu je trošku zavádějící: mkdir si ve skutečnosti stěžuje na to, že neexistuje clanek/kapitola-1/sekce-1, kde by se měl vytvořit adresář podsekce-1.

V tomto případě můžeš buď vytvořit jednotlivé adresáře postupně, nebo použít přepínač -p (z angl. parents), který vytvoří i všechny potřebné nadřazené („rodičovské“) adresáře:

$ mkdir -p clanek/kapitola-1/sekce-1/podsekce-1

Příkaz mkdir nic nevypsal. Nevypsal ani chybovou hlášku, což u většiny příkazů znamená že všechno proběhlo v pořádku.

Jak si to ověřit? Příkaz ls má přepínač -R, který vypíše obsah všech adresářů na které narazí, a to Rekurzivně – když v podadresáři najde další podadresář, „zanoří“ se i do něj.

$ ls -FR clanek
kapitola-1/

clanek/kapitola-1:
sekce-1/

clanek/kapitola-1/sekce-1:
podsekce-1/

clanek/kapitola-1/sekce-1/podsekce-1:

Případně použij příkaz tree, který adresářovou strukturu vypíše „skoro graficky“:

$ tree clanek
clanek
└── kapitola-1
    └── sekce-1
        └── posdekce-1

3 directories, 0 files

Pojmenovávání souborů a adresářů

Teď, když víš jak vytvářet adresáře, se pojďme zaměřit na to, jak je pojmenovávat. Konkrétně jak je pojmenovávat tak, aby práce s nimi byla „v řádce“ co nejjednodušší.

1. Nepoužívej mezery.

   Mezerami se v příkazech oddělují jednotlivá „slova“; jméno souboru s mezerou by Bash interpretoval jako dva různé argumenty. Místo mezery použij pomlčku nebo podtržítko, jako u data-shell/ nebo north-pacific-gyre/.

2. Nezačínej pomlčkou (-).

   Většina příkazů považuje vše co začíná na pomlčku za přepínače. Kdybys chtěla pomocí ls -FR vypsat soubor se jménem -FR, narazila bys na problém.

   Kdybys ale soubor jménem -FR měla, můžeš použít cestu která pomlčkou nezačíná. Třeba ls ./-FR. Rozklíčuješ, proč to funguje?

3. Ideálně používej jen anglická písmenka, číslice, . (tečku), - (pomlčku) a _ (podtržítko).

   Bash používá spoustu speciálních znaků, které znamenají něco jiného než „část jména“: už znáš ~ (vlnovku) nebo / (lomítko), v této lekci objevíš * a ?, a to zdaleka není vše.

4. Vyhni se diakritice.

   Písmena s diakritikou představují jiný problém: nejde je napsat na všech klávesnicích. Když soubor nasdílíš zahraničnímu kolegovi, bude pro něj mnohem jednodušší se zorientovat v souborech pojmenovaných „cesky“ (tj. bez diakritiky), kterým jen nerozumí, než aby ještě musel hledat jak napsat č. (Nehledě na to, že rozlišit i od í s čárkou občas není jednoduché ani pro česky mluvící.)

5. Drž se malých písmen.

   Linux nerozlišuje mezi velkými a malými písmeny, takže clanek a Clanek jsou jména dvou úplně odlišných adresářů. Když ale tyhle adresáře např. nasdílíš na počítač s MS Windows (nebo na souborový systém podporující Windows, což je i většina flash disků), vznikne chaos.

   Proto je nejlepší všude používat jen malá písmena.

6. Tečku používej na oddělení přípony.

   Přípona .txt, .mp3, .png, .pdf říká lidem, co v souboru očekávat: text, hudbu, obrázek, resp. dokument. Pro počítač neznamená přípona nic zvláštního: když programy pro Linux potřebují zjistit, co je to za soubor (a jestli ho např. otevřít v obrázkovém editoru nebo přehrát jako zvuk), „dívají“ se spíš do samotného souboru než na příponu. A přejmenováním velryba.jpg na velryba.mp3 neuděláš z fotky velryby nahrávku :)

   Ale ačkoliv počítač přípony ignoruje, pro lidi jsou důležité.

   Mimo oddělení přípony můžeš tečku použít na skrytí souboru (např. .gitignore), kdybys to někdy potřebovala.

Kdybys musela pracovat se jmény, které tyhle rady nedodržují, máš dvě možnosti:

• Celé jméno uzavři do jednoduchých uvozovek, '. To funguje vždy, jen tak nejde napsat samotná jednoduchá uvozovka.
• Celé jméno uzavři do dvojitých uvozovek, ". Na rozdíl od Pythonu je mezi ' a " rozdíl: ve dvojitých uvozovkách mají některé znaky ($, ` a !) stále speciální funkci. Je jich ale málo.
• Před speciální znaky dej zpětné lomítko, \, které funguje podobně jako v Pythonu. Zpětná lomítka používá Bash při doplňování pomocí Tab.

Autor tohoto textu má mezery ve jménech skladeb – autoři hudby většinou na příkazovou řádku nemyslí a přejmenovávání je otrava. Tak používám příkazy jako:

$ mplayer "disc 1/11 - On to Grasstown.mp3"
$ mplayer disc\ 1/11\ -\ On\ to\ Grasstown.mp3

(Což ti teď nebude fungovat, pokud náhodou nemáš nainstalovaný tenhle přehrávač a uloženou tuhle hudbu.)

Vytváření souborů

Přepni se do adresáře clanek a pak spusť textový editor jménem nano, kterým vytvoříš soubor osnova.txt:

$ cd thesis
$ nano osnova.txt

Do editoru napiš pár řádek textu:

Potom soubor ulož a editor zavři. Jak se to dělá zkratkovitě napovídá dolní lišta, kde znak ^ znamená Ctrl.

1. Uložit (zapsat) soubor: stiskni Ctrl+O a nano tě vyzve k zadání jména souboru. Jméno osnova.txt, které jsi zadala při spuštění, bude předvyplněné, tak jen stiskni Enter.

2. Ukončit Nano: Ctrl+X.

Když nano skončí, nic po sobě na obrazovce nenechá. Můžeš si ale ověřit, že se soubor vytvořil:

$ ls
kapitola-1/  osnova.txt

Přesouvání souborů a adresářů

Vrať se do adresáře data-shell.

cd ~/Dokumenty/data-shell

V adresáři clanek je teď soubor osnova.txt, ve kterém je spíš plán práce než osnova článku. Pojď soubor přejmenovat.

Přejmenování souboru je to stejné co přesunutí: v obou případech se změní cesta k souboru. Počítači je celkem jedno jestli se změní adresář nebo jen poslední část cesty – jméno. Pro obě operace se používá příkaz mv (z angl. move, přesuň), který potřebuje dva argumenty, „odkud“ a „kam“:

$ mv clanek/osnova.txt clanek/plan.txt

První argument říká, který existující soubor se má přesunout; druhý je cesta, kde se soubor bude nacházet po přesunutí.

$ ls clanek/
kapitola-1/  plan.txt

Jestli se o své soubory bojíš, používej mv -i (nebo mv --interactive): přepínač -i zajistí, že mv před přepsáním souboru poprosí o potvrzení.

Příkaz mv umí přesouvat i celé adresáře.

Přesouvání do adresáře

Teď ale pojď přesunout plan.txt do aktuálního adresáře. Opět použiješ mv, ale místo celého cílového jména („kam“) zadáš jen jméno adresáře, kam chceš soubor přesunout. Adresář mv nepřepíše, místo toho soubor uloží dovnitř, pod původním jménem.

Jméno aktuálního adresáře je ., to tedy použij jako druhý argument:

mv clanek/plan.txt .

Pomocí dvou ls zkontroluj, že soubor z adresáře clanek zmizel, ale objevil se v aktuálním adresáři, data-shell:

$ ls clanek
kapitola-1/
$ ls
creatures  molecules           solar.pdf  writing
data       north-pacific-gyre  pizza.cfg
clanek   notes.txt           plan.txt

V aktuálním adresáři teď máš spoustu balastu. Pomocí ls si můžeš místo celého adresáře vypsat i jen jediný soubor:

$ ls plan.txt
plan.txt

To se hodí na zjištění, jestli takový soubor existuje.

Přesouvání více souborů

Příkaz mv umí přesunout i více souborů najednou. Když mu předáš víc než dva argumenty, všechny kromě posledního označují soubory k přesunutí („odkud”) a poslední adresář, kam se všechny přesunou („kam“).

Řekněme že soubor plan.txt patří přece jen ke článku. A stejně tak tam patří i notes.txt. Přesuň je na správné místo pomocí:

$ mv plan.txt notes.txt clanek/
$ ls clanek/
notes.txt  plan.txt

Abys zkontrolovala že na původním místě už soubory nejsou, můžeš dát příkazu ls více argumentů najednou. Vypíšou se všechny – funguje to podobně jako kdybys ls použila pro každý z nich zvlášť:

$ ls plan.txt
ls: nelze přistoupit k 'plan.txt': Adresář nebo soubor neexistuje
$ ls notes.txt
ls: nelze přistoupit k 'notes.txt': Adresář nebo soubor neexistuje
$ ls plan.txt notes.txt
ls: nelze přistoupit k 'plan.txt': Adresář nebo soubor neexistuje
ls: nelze přistoupit k 'notes.txt': Adresář nebo soubor neexistuje

Kopírování souborů

Příkaz cp funguje velice podobně jako mv, jen soubory kopíruje místo přesouvání.

Řekněme že soubor plan.txt patří ve skutečnosti na obě místa, data-shell/ i data-shell/clanek/. Aktuálně je jen v clanek/, ale můžeš ho zkopírovat i do aktuálního adresáře:

$ cp clanek/plan.txt plan.txt

Výsledek zkontroluj pomocí ls:

$ ls clanek/plan.txt plan.txt
clanek/plan.txt  plan.txt

Pomocí cp můžeš kopírovat i celé adresáře, i s celým jejich obsahem, včetně podadresářů, pod-podadresářů atd.. Protože se takhle dá rychle zaplnit disk, potřebuješ k tomu přepínač -r (--recursive).

$ cp -r clanek clanek_archiv
$ ls clanek clanek_archiv
clanek:
kap1  notes.txt  plan.txt

clanek_archiv:
kap1  notes.txt  plan.txt

Odstraňování souborů a adresářů

Mít dvě kopie souboru plan.txt nakonec nebude to nejlepší rozhodnutí (když jednu změníš, která bude platit?) Jednu z nich smaž pomocí příkazu rm (z angl. remove – odeber).

$ rm plan.txt
$ ls plan.txt
ls: nelze přistoupit k 'plan.txt': Adresář nebo soubor neexistuje

Když zkusíš smazat adresář, rm se vztekne:

$ rm clanek
rm: nelze odstranit 'clanek': je adresářem

Kdybys opravdu chtěla smazat celý adresář a všechen jeho obsah, použij přepínač -r (--recursive). Doporučuji ho vždy zkombinovat s -i (--interactive), kdy rm u každého souboru poprosí o potvrzení, případně s -v (--verbose), kdy rm vypíše co dělá.

$ rm -rv clanek
adresář 'clanek/kap1/sekce1/posdekce1' smazán
adresář 'clanek/kap1/sekce1' smazán
adresář 'clanek/kap1' smazán
smazáno 'clanek/notes.txt'
smazáno 'clanek/plan.txt'
adresář 'clanek' smazán

Ještě že máš zálohu! Zkus ji obnovit.

Práce s více soubory a adresáři

Často budeš potřebovat kopírovat či přesunout víc souborů najednou. Pak můžeš všechny potřebné soubory pojmenovat, a nebo jich vybrat několik pomocí zástupných znaků (angl. wildcard: divoká karta, žolík)

Opakování: Kopírování s více cestami

Přepni se do adresáře data-shell/data. Co udělá příkaz níže?

$ mkdir zaloha
$ cp amino-acids.txt animals.txt zaloha/

Co udělá příkaz níže?

$ ls -F
amino-acids.txt  animals.txt  elements/  morse.txt  pdb/  planets.txt  salmon.txt  sunspot.txt  zaloha/
$ cp amino-acids.txt animals.txt morse.txt

$ cp amino-acids.txt animals.txt morse.txt
cp: cíl 'morse.txt' není adresářem

Vybírání více souborů pomocí zástupných znaků

Hvězdička, *, je v Bashi žolík neboli zástupný znak, který odpovídá libovolnému počtu (0 nebo víc) znaků. Budeš-li v adresáři data-shell/molecules, pak „šablona“ *.pdb odpovídá souborům ethane.pdb, propane.pdb a všem ostatním, které končí na .pdb. Ale p*.pdb odpovídá jen pentane.pdb a propane.pdb – těm, které zároveň začínají písmenem p:

$ cd ~/Dokumenty/data-shell/molecules
$ ls *.pdb
cubane.pdb  ethane.pdb  methane.pdb  octane.pdb  pentane.pdb  propane.pdb
$ ls p*.pdb
pentane.pdb  propane.pdb

Další zástupný znak je otazník, ?, který odpovídá jen jednomu znaku. Takže šablona ?ethane.pdb odpovídá jen jménu methane.pdb – na rozdíl od *ethane.pdb, cemuž odpovídá jak methane.pdb, tak i ethane.pdb.

$ ls ?ethane.pdb
methane.pdb
$ ls *ethane.pdb
ethane.pdb  methane.pdb

Zástupných znaků můžeš použít víc: ???ane.pdb odpovídá třem znakům následovaným ane.pdb, tedy cubane.pdb ethane.pdb octane.pdb.

Když Bash zástupné znaky zpracovává, vytvoří seznam odpovídajících souborů ještě předtím, než spustí příslušný příkaz. Když neodpovídá žádný soubor, pošle příkazu argument tak, jak je:

$ ls *.pdf
ls: nelze přistoupit k '*.pdf': Adresář nebo soubor neexistuje

Když ale nějaké názvy odpovídají, dostane příkaz tyto příkazy jako jednotlivé argumenty. Zpracovává je tedy Bash; samotný příkaz jako ls nebo cp nemá k původní šabloně přístup.