Nauč se Python > Kurzy > Začátečnický kurz PyLadies > Testování > Testování

Testování

Programátorská práce nespočívá jen v tom, program napsat. Důležité je si i ověřit, že opravdu funguje (a případně ho pak opravit). Ověřování, že program funguje, se říká testování.

Zatím jsi asi svoje programy testovala tak, že jsi je zkusila spustit, něco zadala a podívala se, jestli jsou výsledky v pořádku. U větších programů, které budou mít více a více možností, ale bude těžší a těžší takhle zkontrolovat, jestli všechny ty možnosti fungují, jak mají.

Proto si programátoři, místo aby program zkoušeli ručně, píšou jiné programy, které testují jejich výtvory za ně.

Automatické testy jsou funkce, které zkontrolují, že náš program funguje správně. Spuštěním testů můžeš kdykoli ověřit, že kód funguje. Hlavní výhoda je, že když v otestovaném kódu v budoucnu uděláš nějakou změnu, testy ověří, že jsi nerozbila nic, co dříve fungovalo.

Instalace knihovny pytest

Zatím jsme v kurzu pracovaly s tím, co se instaluje se samotným Pythonem – s moduly jako math a turtle. Kromě takových modulů ale existuje ale velká spousta dalších knihoven, které nejsou přímo v Pythonu, ale dají se doinstalovat a používat.

Na testy je v samotném Pythonu zabudovaná knihovna unittest. Ta je ale celkem složitá na použití, proto ji my používat nebudeme. Nainstalujeme si knihovnu pytest, která se používá mnohem jednodušeji a je velice populární.

Knihovny se instalují do aktivního virtuálního prostředí. Jak se dělá a spouští virtuální prostředí ses naučila při instalaci Pythonu, ale teprve teď to začíná být opravdu důležité. Ujisti se, že máš virtuální prostředí aktivované.

Potom zadej následující příkaz. (Je to příkaz příkazové řádky, podobně jako cd nebo mkdir; nezadávej ho do Pythonu.)

(venv)$ python -m pip install pytest

Co to znamená?

python -m pip zavolá Python s tím, že má pustit modul pip. Tento modul umí instalovat nebo odinstalovávat knihovny. (Jestli si pamatuješ vytváření virtuálního prostředí, použila jsi tam příkaz python -m venv – modul venv umí vytvářet virtuální prostředí.) No a slova install pytest říkají Pipu, že má nainstalovat pytest.

Nápověda k použití Pipu se dá vypsat pomocí příkazu python -m pip --help.

Pro Windows

Jsi-li na Windows, od této lekce začne být důležité spouštět pythonní programy pomocí python program.py, ne jen program.py. Ačkoli se v těchto materiálech všude používá python na začátku, zatím mohlo všechno fungovat i bez toho. Program se ale bez příkazu python může spustit v jiném Pythonu, než v tom z virtuálního prostředí – a tam pytest nebude k dispozici.

Psaní testů

Nejdříve si testování ukážeme na jednoduchém příkladu. Tady je funkce secti, která umí sečíst dvě čísla, a další funkce, která testuje, jestli se secti pro určité hodnoty chová správně.

Kód si opiš do souboru test_secteni.py, v novém prázdném adresáři. Pro pytest je (ve výchozím nastavení) důležité, aby jména jak souborů s testy, tak samotných testovacích funkcí, začínala na test_.

def secti(a, b):
    return a + b

def test_secti():
    assert secti(1, 2) == 3

Co se v té testovací funkci děje?

Příkaz assert vyhodnotí výraz za ním a pokud výsledek není pravdivý, vyvolá výjimku, která způsobí, že test selže. Můžeš si představit, že assert a == b dělá následující:

if not (a == b):
    raise AssertionError('Test selhal!')

Zatím assert nepoužívej jinde než v testovacích funkcích. V „normálním” kódu má assert vlastnosti, do kterých teď nebudeme zabředávat.

Spouštění testů

Testy se spouští zadáním příkazu python -m pytest -v následovaným názvem souboru s testy. Tedy v překladu: Pythone, pusť modul pytest, v „ukecaném” režimu (angl. verbose) nad zadaným souborem.

$ python -m pytest -v test_secteni.py
============================= test session starts ==============================
platform linux -- Python 3.7.1, pytest-3.6.4, py-1.5.4, pluggy-0.6.0 -- venv/bin/python
cachedir: .pytest_cache
rootdir: naucse, inifile:
collecting ... collected 1 item

test_secteni.py::test_secti PASSED                                       [100%]

=========================== 1 passed in 0.00 seconds ===========================

Tento příkaz projde zadaný soubor, zavolá v něm všechny funkce, jejichž jméno začíná na test_, a ověří, že nevyvolají žádnou výjimku – typicky výjimku z příkazu assert. Pokud výjimka nastane, dá to pytest velice červeně najevo a přidá několik informací, které můžou usnadnit nalezení a opravu chyby.

Argument s názvem souboru můžeme vynechat: python -m pytest -v V takovém případě pytest projde aktuální adresář a spustí testy ze všech souborů, jejichž jméno začíná na test_. Místo souboru lze též uvést adresář a pytest vyhledá testy v něm.

Zkus si změnit funkci secti (nebo její test) a podívat se, jak to vypadá když test „neprojde“.

Testovací moduly

Testy se většinou nepíšou přímo ke kódu, ale do souboru vedle. Je to tak přehlednější a taky to pak zjednodušuje distribuci – předávání kódu někomu, kdo ho chce jen spustit a testy nepotřebuje.

Rozděl soubor s testem sečítání: funkci secti přesuň do modulu secteni.py, a v test_secteni.py nech jenom test. Do test_secteni.py pak na začátek přidej from secteni import secti, aby byla funkce testu k dispozici.

Test by měl opět projít.

Spouštěcí moduly

Automatické testy musí projít „bez dozoru“. V praxi se často automaticky spouští, případné chyby se automaticky oznamují (např. e-mailem) a fungující kód se automaticky začne používat dál (nebo se rovnou vydá zákazníkům).

Co to znamená pro nás? Funkce input v testech nefunguje. Nemá koho by se zeptala; „za klávesnicí“ nemusí nikdo sedět.

To může někdy „ztěžovat práci“. Ukážeme si to na naší konzolové kalkulačce.

Kód pro kalkulačku si uložíme jako kalkulacka.py a může rámcově vypadat zhruba takto:

# pokud potřebuji importovat jiné moduly, importují se vždy na začátku

def secti(prvni_cislo, druhe_cislo):
    """Vrátí součet dvou čísel."""
    ...

def odecti(prvni_cislo, druhe_cislo):
    """Vrátí rozdíl prvního a druhého čísla."""
    ...

def vynasob(prvni_cislo, druhe_cislo):
    """Vrátí součin dvou čísel."""
    ...

def vydel(prvni_cislo, druhe_cislo):
    """Vrátí podíl prvního a druhého čísla."""
    ...

def nacti_operand():
    """Načte od uživatele operand."""
    ...
    operand = input("Zadej operaci, + - * /")
    ...

def nacti_cislo(vyzva_uzivateli):
    """Zobrazí výzvu uživateli, načte od něj vstup a ten vrátí jako celé číslo."""
    ...
    cislo = input(vyzva_uzivateli)
    ...

def kalkulacka():
    """Spustí kalkulačku

    Od uživatele načte čísla, požadovanou operaci a vypíše výsledek."""
    ...
    prvni_cislo = nacti_cislo("Zadej první číslo")
    druhe_cislo = nacti_cislo("Zadej druhé číslo")
    operand = nacti_operand()
    ...

# Puštění kalkulačky!
kalkulacka()

Když tenhle modul naimportuješ, Python v něm postupně, odshora dolů, provede všechny příkazy.

Definice funkcí (příkazy def a všechno v nich) jen definují funkce. Ale zavoláním funkce kalkulacka se spustí hra: funkce kalkulacka zavolá funkce nacti_cislo() a nacti_operand, které zavolají input().

Importuješ-li tenhle modul z testů, input selže a import se nepovede.

A kdybys modul importovala odjinud – například bys chtěla funkci secti použít v nějakém jiném programu – uživatel si bude muset v rámci importu nechat něco vypočítat!

Volání funkce kalkulacka je vedlejší efekt, a je potřeba ho odstranit. No jo, ale po takovém odstranění už nejde jednoduše spustit hra! Co s tím?

Můžeš na to vytvořit nový modul. Pojmenuj ho vypocet.py a dej do něj jenom to odstraněné volání:

import kalkulacka

kalkulacka.kalkulacka()

Tenhle modul nebudeš moci testovat (protože nepřímo volá funkci input), ale můžeš ho spustit, když si budeš chtít nechat něco spočítat. Protože k němu ale nemáš napsané testy, nepoznáš z nich, když se takový spouštěcí modul rozbije. Měl by být proto nejjednodušší – jeden import a jedno volání.

Původní modul teď můžeš importovat bez obav – ať už z testů nebo z jiných modulů. Test může vypadat třeba takhle:

import kalkulacka

def test_secti():
    assert secti(1, 2) == 3
    assert secti(-1, -2) == -3
    assert secti(-1, 1) == 0

Asi těžko otestujeme všechny možné součty, proto je potřeba zvolit vhodná testovací data. U takových dat bychom si měli být jisti výsledkem (např. jsme si jisti, že 1 + 2 je opravdu 3) a zároveň by měly pokrýt i podmínky, kdy je větší pravděpodobnost, že se něco "rozbije" (např. sčítání záporných čísel).

Pozitivní a negativní testy

Testům, které kontrolují že se program za správných podmínek chová správně, se říká pozitivní testy. Můžeš ale testovat i reakci programu na špatné nebo neočekávané podmínky.

Testy, které kontrolují reakci na „špatný“ vstup, se jmenují negativní testy. Můžou kontrolovat nějaký negativní výsledek (např. že volání jako secti(1, 2) vrátí 4), a nebo to, že nastane „rozumná“ výjimka.

Například funkce vydel by měla způsobit chybu (třeba ZeroDivisionError), když se pokusím dělit nulou.

Vyvolat výjimku je mnohem lepší než alternativy, např. kdyby takové volání „tiše“ – bez oznámení – zablokovalo celý program. Když kód pak použiješ ve větším programu, můžeš si být jistá, že při špatném volání dostaneš srozumitelnou chybu – tedy takovou, která se co nejsnadněji opravuje.

Na otestování výjimky použij příkaz with a funkci raises naimportovanou z modulu pytest. Jak příkaz with přesně funguje, se dozvíme později; teď stačí říct, že ověří, že odsazený blok kódu pod ním vyvolá danou výjimku:

import pytest

import kalkulacka

def test_vydel():
    with pytest.raises(ZeroDivisionError):
        kalkulacka.vydel(1, 0)

Toto je stránka lekce z kurzu, který probíhá nebo proběhl naživo s instruktorem. Přejít na stejnou lekci v kurzu pro samouky.