Když už známe seznam, podívejme se na jeho sestřičku: takzvanou n-tici (angl. tuple).
N-tice může, podobně jako seznam, obsahovat n prvků. N-tice se dvěma prvky je dvojice neboli pár (angl. pair); se třemi prvky trojice (angl. 3-tuple), se čtyřmi čtveřice (angl. 4-tuple), atd.
Pro úplnost: existují i n-tice s jedním prvkem (hmm… „jednice”?) a s nula prvky (prázdné n-tice, angl. empty tuple), ale ty se v praxi tolik nepoužívají.
N-tice se tvoří jako seznamy, jen kolem sebe nemají hranaté závorky. Stačí čárky mezi prvky:
dvojice = 'Pat', 'Mat'
print(dvojice)
Chovají se skoro stejně jako seznamy, jen nejdou měnit.
Nemají tedy metody jako append a pop a nedá se jim přiřazovat do prvků
(např. ntice[1] = 2).
Dají se ale použít v cyklu for a dají se z nich číst jednotlivé prvky
(např. print(ntice[1])).
osoby = 'máma', 'teta', 'babička'
for osoba in osoby:
print(osoba)
prvni = osoby[0]
print(f'První je {prvni}')
Vypadá to povědomě? Aby ne!
N-tice jsme už použily dříve:
for pozdrav in 'Ahoj', 'Hello', 'Ciao':
ve skutečnosti používá n-tici.
Když chceš n-tici předat do funkce, narazíš na problém, že čárka odděluje jednotlivé argumenty funkce. V podobných případech musíš n-tici uzavřít do závorek, aby bylo jasné, že jde o jednu hodnotu (byť složenou).
print('osoby:', ('máma', 'teta', 'babička'))
seznam_dvojic = []
for i in range(10):
# `append` bere jen jeden argument; dáme mu jednu dvojici
seznam_dvojic.append((i, i**2))
print(seznam_dvojic)
N-tice se hodí, pokud chceš z funkce vrátit
víc než jednu hodnotu.
Když u příkazu return použiješ několik hodnot oddělených čárkou,
vypadá to, že vracíš několik hodnot, ale
ve skutečnosti se vrací jen jedna n-tice.
def podil_a_zbytek(a, b):
return a // b, a % b
Funkce „podíl a zbytek“ je mimochodem k dispozici přímo v Pythonu
pod jménem divmod.
Python umí ještě jeden trik, takzvané „rozbalení“ (angl. unpacking). Když chceš přiřadit do několika proměnných najednou, stačí je na levé straně rovnítka oddělit čárkou a na pravou stranu dát nějakou „složenou” hodnotu – třeba právě n-tici.
podil, zbytek = podil_a_zbytek(12, 5)
N-tice se k „rozbalování“ hodí nejvíc, protože mají
daný počet prvků.
Jde to ale použít se všemi hodnotami, které jdou použít ve for:
ix, ocko = 'xo'
jedna, dva, tri = [1, 2, 3]
Jak vytvořit n-tici s žádným nebo jedním prvkem? Takhle:
prazdna_ntice = ()
jednoprvkova_ntice = ('a', )
Druhý příklad jde i bez závorek –
jednoprvkova_ntice = 'a', –
ale to vypadá jako zapomenutá čárka.
Když budeš opravdu potřebovat jednoprvkovou
n-tici, radši ji pro přehlednost ozávorkuj.
Seznamy se používají, když předem nevíš,
kolik v nich přesně bude hodnot,
nebo když je hodnot mnoho.
Například seznam slov ve větě,
seznam účastníků soutěže, seznam tahů ve hře
nebo seznam karet v balíčku.
Oproti tomu for pozdrav in 'Ahoj', 'Hello', 'Hola', 'Hei', 'SYN':
používá n-tici.
Když se počet prvků může v průběhu programu měnit, určitě sáhni po seznamu. Příklad budiž seznam přihlášených uživatelů, nevyřešených požadavků, karet v ruce nebo položek v inventáři.
N-tice se často používají na hodnoty různých typů, kdy má každá „pozice” v n-tici úplně jiný význam. Například seznam můžeš použít na písmena abecedy, ale dvojice „podíl a zbytek“ je n-tice.
Prázdné n-tice a n-tice s jedním prvkem se zapisují trochu divně a má to své důvody: může-li nastat situace, kdy takovou sekvenci budeš potřebovat, většinou je lepší sáhnout po seznamu. Například seznam hracích karet v ruce nebo seznam lidí aktuálně sledujících video může být občas prázdný.
Seznamy i n-tice mají i technické limity: n-tice nejdou měnit a až se naučíš pracovat se slovníky, zjistíš že seznamy tam nepůjdou použít jako klíče. V takových případech je potřeba použít ten druhý typ sekvence.
Často není úplně jasné, který typ použít. V takovém případě je to pravděpodobně jedno.