Nauč se Python > Kurzy > Začátečnický kurz PyLadies > Rozhraní a testy > Testování

Testování

Programátorská práce nespočívá jen v tom, program napsat. Důležité je si i ověřit, že opravdu funguje, a případně ho pak opravit. Ověřování, že program funguje, se říká testování (angl. testing).

Zatím jsi asi svoje programy testovala tak, že jsi je zkusila spustit, něco zadala a podívala se, jestli jsou výsledky v pořádku. U větších programů, které budou mít více a více možností, ale bude těžší a těžší takhle zkontrolovat, jestli všechny ty možnosti fungují, jak mají.

Proto si programátoři často nezkouší programy „ručně“. Píšou jiné programy, které jejich výtvory testují za ně.

Automatické testy jsou funkce, které zkontrolují, že program funguje správně. Spuštěním testů můžeš kdykoli ověřit, že kód funguje. Když v otestovaném kódu v budoucnu uděláš nějakou změnu, testy ověří, že jsi nerozbila nic, co dříve fungovalo.

Instalace knihovny pytest

Zatím jsme v kurzu pracovaly s tím, co se instaluje se samotným Pythonem – s moduly jako math a turtle. Kromě takových modulů ale existuje ale velká spousta dalších knihoven, které nejsou přímo v Pythonu, ale dají se doinstalovat a používat.

Na testy je v samotném Pythonu zabudovaná knihovna unittest. Ta je ale celkem složitá na použití, proto ji my používat nebudeme. Nainstalujeme si knihovnu pytest, která se používá mnohem jednodušeji a je velice populární.

Knihovny se instalují do aktivního virtuálního prostředí. Jak se dělá a spouští virtuální prostředí ses naučila při instalaci Pythonu, ale teprve teď to začíná být opravdu důležité. Ujisti se, že máš virtuální prostředí aktivované – na začátku příkazové řádky máš (venv).

Potom zadej následující příkaz. (Je to příkaz příkazové řádky, podobně jako cd nebo mkdir; nezadávej ho do Pythonu.)

Opisuj opatrně!

Příkaz níže instaluje software z internetu. Nahrát takovou knihovnu na internet může kdokoli – hodný nebo zlý, chytrý nebo hloupý. Za knihovnu pytest autoři tohoto kurzu ručí. Jiné knihovny ale můžou dělat neplechu nebo být dokonce „zavirované“; už při instalaci můžou něco pokazit. Dej si proto pozor a ve jménu pytest neudělej překlep!

Nainstaluješ-li přesto omylem něco cos nechtěla, dej co nejdřív vědět zkušenějšímu programátorovi, aby zkontroloval jaký to mohlo mít efekt.

(venv)$ python -m pip install pytest

Co ten příkaz znamená?

python -m pip zavolá Python s tím, že má pustit modul pip. Tento modul umí instalovat nebo odinstalovávat knihovny. (Jestli si pamatuješ vytváření virtuálního prostředí, použila jsi tam příkaz python -m venv – modul venv umí vytvářet virtuální prostředí.) No a slova install pytest říkají Pipu, že má nainstalovat pytest.

Nápověda k použití Pipu se dá vypsat pomocí příkazu python -m pip --help.

Pro Windows

Jsi-li na Windows, od této lekce začne být důležité spouštět pythonní programy pomocí python program.py, ne jen program.py. Ačkoli se v těchto materiálech všude používá python na začátku, zatím mohlo všechno fungovat i bez toho. Program se ale bez příkazu python může spustit v jiném Pythonu, než v tom z virtuálního prostředí – a tam pytest nebude k dispozici.

Psaní testů

Nejdříve si testování ukážeme na jednoduchém příkladu. Tady je funkce secti, která umí sečíst dvě čísla, a další funkce, která testuje, jestli se secti pro určité hodnoty chová správně.

Kód si opiš do souboru test_secteni.py, v novém prázdném adresáři. Pro pytest je (ve výchozím nastavení) důležité, aby jména jak souborů s testy, tak samotných testovacích funkcí, začínala na test_.

def secti(a, b):
    return a + b

def test_secti():
    assert secti(1, 2) == 3

Co se v té testovací funkci děje?

Příkaz assert vyhodnotí výraz za ním a pokud výsledek není pravdivý, vyvolá výjimku, která způsobí, že test selže. Můžeš si představit, že assert a == b dělá následující:

if not (a == b):
    raise AssertionError('Test selhal!')

Zatím assert nepoužívej jinde než v testovacích funkcích. V „normálním” kódu se assert může chovat trochu jinak než výše, ale do toho teď nebudeme zabředávat.

Spouštění testů

Testy se spouští zadáním příkazu python -m pytest -v následovaným názvem souboru s testy. Tedy v překladu: Pythone, pusť modul pytest, v „ukecaném” režimu (angl. verbose) a se zadaným souborem.

$ python -m pytest -v test_secteni.py
============================= test session starts ==============================
platform linux -- Python 3.7.1, pytest-3.6.4, py-1.5.4, pluggy-0.6.0 -- venv/bin/python
cachedir: .pytest_cache
rootdir: naucse, inifile:
collecting ... collected 1 item

test_secteni.py::test_secti PASSED                                       [100%]

=========================== 1 passed in 0.00 seconds ===========================

Tento příkaz projde zadaný soubor, zavolá v něm všechny funkce, jejichž jméno začíná na test_, a ověří, že nevyvolají žádnou výjimku – typicky výjimku z příkazu assert. Pokud výjimka nastane, dá to pytest velice červeně najevo a přidá několik informací, které můžou usnadnit nalezení a opravu chyby.

Argument s názvem souboru můžeš vynechat: python -m pytest -v. V takovém případě pytest projde aktuální adresář a spustí testy ze všech souborů, jejichž jméno začíná na test_. Místo souboru lze též uvést adresář: pytest vyhledá testy v něm.

Zkus si změnit funkci secti (nebo její test) a podívat se, jak to vypadá když test „neprojde“.

Testovací moduly

Testy se většinou nepíšou přímo ke kódu, ale do souboru vedle. Je to tak přehlednější a taky to pak zjednodušuje distribuci – předání kódu někomu, kdo ho chce jen spustit a testy nepotřebuje.

Rozděl soubor s testem sečítání: funkci secti přesuň do modulu secteni.py, a v test_secteni.py nech jenom test. Do test_secteni.py pak na začátek přidej from secteni import secti, aby byla funkce testu k dispozici.

Test by měl opět projít.

Spouštěcí moduly

Automatické testy musí projít „bez dozoru“. V praxi se často automaticky spouští, případné chyby se automaticky oznamují (např. e-mailem) a fungující otestovaný kód se automaticky začne používat dál (nebo se rovnou vydá zákazníkům).

Co to znamená pro nás? Funkce input v testech nefunguje. Nemá koho by se zeptala; „za klávesnicí“ nemusí nikdo sedět.

To může někdy „ztěžovat práci“. Ukážeme si to na složitějším projektu: na Kámen-Nůžky-Papír.

Kód pro Kámen-Nůžky-Papír může, velice zjednodušeně, vypadat zhruba takto:

import random  # (příp. import jiných věcí, které budou potřeba)

tah_pocitace = 'kámen'
tah_hrace = input('Kam chceš hrát?')

if tah_hrace == 'papír':
    print('Vyhrála jsi!')
else:
    print('Nevyhrála jsi...')

Když tenhle modul naimportuješ, Python v něm postupně, odshora dolů, provede všechny příkazy.

První příkaz, import, jen zpřístupní nějaké proměnné a funkce; je-li importovaný modul správně napsaný, nemá vedlejší účinek. Definice funkcí (příkazy def a všechno v nich) podobně jen definují funkce. Ale zavoláním funkce input se spustí interakce: program potřebuje vstup od uživatele.

Importuješ-li tenhle modul z testů, input selže a import se nepovede.

A kdybys modul importovala odjinud – například bys chtěla tuhle funkčnost použít v nějaké jiné hře – uživatel si bude muset v rámci importu zahrát Kámen-Nůžky-Papír!

Volání funkce input je vedlejší efekt. Je potřeba ho odstranit. Importovatelné moduly by měly pouze dát k dispozici nějaké funkce nebo hodnoty. Dej tedy hru do funkce:

# knp.py -- importovatelný modul

import random  # (příp. import jiných věci, které budou potřeba)

def hrej_hru():
    tah_pocitace = 'kámen'
    tah_hrace = input('Kam chceš hrát?')

    # (tady reálně bude spousta zanořených ifů)
    if tah_hrace == 'papír':
        print('Vyhrála jsi!')
    else:
        print('Nevyhrála jsi...')

No jo, ale po takovém odstranění už nejde jednoduše spustit hra! Co s tím?

Můžeš na to vytvořit nový modul, ve kterém bude jenom volání funkce:

# hra.py -- spouštěcí modul

import knp

knp.hrej_hru()

Tenhle modul nebudeš moci testovat (protože nepřímo volá funkci input), ale můžeš ho spustit, když si budeš chtít zahrát. Protože k němu nemáš napsané testy, nepoznáš z nich, když se takový spouštěcí modul rozbije. Spouštěcí modul by proto měl být co nejjednodušší – jeden import a jedno volání.

Původní modul teď můžeš importovat bez obav – ať už z testů nebo z jiných modulů. Pořád se ale, kvůli funkcím input a print, špatně testuje. Aby se testoval líp, můžeš kousek funkčnosti dát do jiné funkce:

# knp.py -- importovatelný modul

import random  # (příp. import jiných věci, které budou potřeba)

def vyhodnot(tah_pocitace, tah_hrace):
    # (tady reálně bude spousta zanořených ifů)
    if tah_hrace == 'papír':
        return 'Vyhrála jsi!'
    else:
        return 'Nevyhrála jsi...'


def hrej_hru():
    tah_pocitace = 'kámen'
    tah_hrace = input('Kam chceš hrát?')

    vysledek = vyhodnot(tah_pocitace, tah_hrace)
    print(vysledek)

A vida! Funkce vyhodnot teď neobsahuje ani print ani input. Půjde tedy docela jednoduše otestovat:

# test_knp.py -- testy

import knp

def test_vyhry():
    assert vyhodnot('kámen', 'papír') == 'Vyhrála jsi!'
    assert vyhodnot('papír', 'nůžky') == 'Vyhrála jsi!'
    assert vyhodnot('nůžky', 'kámen') == 'Vyhrála jsi!'

Funkce hrej_hru ovšem tak dobře otestovat nejde. Musíš ji testovat ručně. Protože ale hlavní část programu (vyhodnot) jde pokrýt automatickými testy, ruční testování nemusí být tak důkladné.

Pozitivní a negativní testy

Test test_vyhry, ukázaný výše, není úplný. Splnila by ho i funkce jako:

def vyhodnot(tah_pocitace, tah_hrace):
    return 'Vyhrála jsi!'

Kromě „pozitivních“ výsledků je potřeba kontrolovat i ty „negativní“: ať už očekávaný negativní výsledek (jako prohru nebo remízu) nebo reakci programu na špatné nebo neočekávané podmínky.

Co třeba má dělat volání vyhodnot(8, 'kukačka')?

Testy, které kontrolují reakci na „špatný“ vstup, se jmenují negativní testy. Často kontrolují to, že nastane „rozumná“ výjimka.

Na otestování výjimky použij příkaz with a funkci raises naimportovanou z modulu pytest. Jak příkaz with přesně funguje, se dozvíš později; teď stačí říct, že ověří, že odsazený blok kódu pod ním vyvolá danou výjimku:

def test_spatneho_tahu():
    """🤘 vs. 🖖 není správný vstup"""
    with pytest.raises(ValueError):
        vyhodnot('metal', 'spock')

Toto je stránka lekce z kurzu, který probíhá nebo proběhl naživo s instruktorem. Přejít na stejnou lekci v kurzu pro samouky.