Nauč se Python > Kurzy > Začátečnický kurz pro PyLadies > Opakování & Třídy > Třídy

Hodnoty a objekty

Než se dnes začneme zabývat třídami, podíváme na objekty.

Co pro programátory znamená slovo objekt?

V Pythonu je to jednoduché – každá hodnota (tj. něco, co můžeš uložit do proměnné, vrátit z funkce nebo třeba seznamu) je objekt. Některé jazyky (třeba Javascript, C++ nebo Java) mají i jiné hodnoty než objekty, v některých jazycích (třeba v C) objekty vůbec nejsou. Ale v Pythonu mezi hodnotou a objektem není rozdíl, takže je na jednu stranu trošku složitější pochopit, v čem spočívá ta „objektovitost“, ale na druhou stranu to zase není potřeba vědět do detailů.

Základní vlastnost objektů je to, že obsahují jak data (informace), tak chování – instrukce nebo metody, které s těmito daty pracují. Třeba řetězce v Pythonu obsahují jak informace (nějakou sekvenci znaků), tak užitečné metody jako upper nebo count. Kdyby řetězce nebyly objekty, musel by Python mít spoustu funkcí jako str_upper a str_count. Objekty spojují data a funkčnost dohromady.

Možná namítneš, že třeba len je funkce. Je to tak, Python není „stoprocentně“ objektový jazyk. Funkce len ale funguje i na objektech, které s řetězci nemají nic společného.

Třídy

Data každého objektu jsou specifická pro konkrétní objekt ("abc" obsahuje jiné znaky než "def"), ale funkčnost – metody – bývají společné pro všechny objekty daného typu. Třeba řetězcová metoda count() by se dala napsat zhruba jako:

def count(retezec, znak):
    pocet = 0
    for c in retezec:
        if c == znak:
            pocet = pocet + 1
    return pocet

… a ačkoliv bude vracet jinou hodnotu pro každý řetězec, samotná metoda je společná všem řetězcům.

Tohle společné chování určuje typ (angl. type) neboli třída (angl. class) daného objektu.

V historických verzích Pythonu byl rozdíl mezi „typem“ a „třídou“, ale dnes už jsou to synonyma.

Typ objektu umí zjistit funkce type:

>>> type(0)
<class 'int'>
>>> type(True)
<class 'bool'>
>>> type("abc")
<class 'str'>
>>> with open('soubor.txt') as f:
...     type(f)
... 
<class '_io.TextIOWrapper'>

Takže type vrací nějaké třídy. A co je to třída? Popis, jak se chovají všechny objekty daného typu.

Většinu tříd jde navíc v Pythonu zavolat, jako by to byly funkce, a vytvořit tak nový objekt dané třídy:

>>> trida_retezcu = type("abc")
>>> trida_retezcu(8)
'8'
>>> trida_retezcu([1, 2, 3])
'[1, 2, 3]'

Chová se to stejně jako funkce str! Není to podivné?

Tady se musím omluvit: materiály k funkcím tak trochu lhaly. Funkce str, int, float apod. totiž vůbec nejsou funkce – jsou to právě třídy.

>>> str
<class 'str'>
>>> type('abcdefgh')
<class 'str'>
>>> type('abcdefgh') == str
True

Ale dají se, podobně jako funkce, zavolat. Třída tedy většinou obsahuje nejen „popis“, jak se objekty daného typu budou chovat, ale umí i objekty daného typu vytvořit.

Vlastní třídy

A proč najednou tolik informací o třídách? Protože si zkusíme napsat třídu vlastní.

Třídu se hodí napsat, když plánuješ mít ve svém programu více objektů s podobným chováním. Třeba karetní hra by mohla mít třídu Karta, webová aplikace třídu Uživatel, tabulkový procesor třídu Řádek.

My teď potřebujeme napsat program o zvířátkách. Začni tím, že napíšeš třídu pro koťátka, která umí mňoukat:

class Kotatko:
    def zamnoukej(self):
        print("Mňau!")

Tak jako se funkce definují pomocí def, třídy mají klíčové slovo class, za které napíšeš jméno třídy, dvojtečku, a pak odsazené tělo třídy. Podobně jako def dělá funkce, příkaz class udělá novou třídu a přiřadí ji do proměnné daného jména (tady Kotatko).

Třídy se tradičně pojmenovávají s velkým písmenem, aby se nepletly s „normálními“ hodnotami.

Základní třídy (str, int atd.) velká písmena nemají, a to hlavně z historických důvodů – původně to byly opravdu funkce.

V těle třídy můžeš definovat metody, které vypadají úplně jako funkce – jen mají první argument self. Ten si ale vysvětlíme později – zamňoukání má přednost:

# Vytvoření konkrétního objektu
kotatko = Kotatko()

# Volání metody
kotatko.zamnoukej()

V tomhle příkladu si dej pozor na velikost písmen: Kotatko (s velkým K) je třída – popis, jak se koťátka chovají. kotatko (s malým k) je konkrétní objekt (angl. instance) té třídy: hodnota, která reprezentuje kotě. Onen konkrétní objekt vytvoříme zavoláním třídy, stejně jako zavoláním str() se dá vytvořit konkrétní řetězec.

Mňau!

Atributy

Objekty vytvořené z „vlastních“ tříd mají jednu vlastnost, kterou třídy jako str nedovolují: možnost si definovat vlastní atributy – informace, které se uloží k danému objektu. Atributy se označují tak, že mezi hodnotu a jméno jejího atributu napíšeš tečku:

mourek = Kotatko()
mourek.jmeno = 'Mourek'

micka = Kotatko()
micka.jmeno = 'Micka'

print(mourek.jmeno)
print(micka.jmeno)

Na začátku jsme si řekli, že objekty spojují chování a data. Chování je definováno ve třídě, data se schovávají právě v atributech jednotlivých objektů. Podle atributů jako jméno můžeš jednotlivá koťátka rozlišit.

Asi sis všiml/a, že tečkou se dostaneš jak k metodám převzaným z třídy, tak k atributům specifickým pro konkrétní objekt. Co se stane, když má atribut stejné jméno jako metoda z třídy? Vyzkoušej si to:

micka = Kotatko()
micka.zamnoukej = 12345
micka.zamnoukej()

Parametr self

A teď se na chvíli vrátíme k metodám, konkrétně k parametru self.

Každá metoda má přístup ke konkrétnímu objektu, na kterém pracuje, právě přes argument self. Teď, když máš koťátka pojmenovaná, můžeš pomocí self rozjet dialog:

class Kotatko:
    def zamnoukej(self):
        print("{}: Mňau!".format(self.jmeno))

mourek = Kotatko()
mourek.jmeno = 'Mourek'

micka = Kotatko()
micka.jmeno = 'Micka'

mourek.zamnoukej()
micka.zamnoukej()

Co se stalo? Výraz mourek.zamnoukej udělá metodu, která, když ji zavoláš, předá objekt mourek jako první argument funkce zamnoukej.

Tohle je to, čím se metoda liší od normální funkce: metoda si „pamatuje“ objekt, na kterém pracuje.

A takový první argument, který obsahuje konkrétní objekt právě definované třídy, se tradičně pojmenovává self. (Když ho pojmenuješ jinak, ostatní programátoři se na tebe budou koukat hodně divně.)

A může taková metoda brát víc než jeden argument? Může – self se doplní na první místo, a zbytek argumentů se vezme z volání metody. Třeba:

class Kotatko:
    def zamnoukej(self):
        print("{}: Mňau!".format(self.jmeno))

    def snez(self, jidlo):
        print("{}: Mňau mňau! {} mi chutná!".format(self.jmeno, jidlo))

mourek = Kotatko()
mourek.jmeno = 'Mourek'
mourek.snez('ryba')

Metoda __init__

A když jsme u argumentů, je ještě jedno místo, kde můžeš třídě poslat argumenty: když vytváříš nový objekt (voláním třídy). Dá se tak hezky vyřešit problém, který možná vidíš v předchozím kódu: aktuálně každé koťátko potřebuje, aby se mu po vytvoření nastavilo jméno, jinak metoda zamnoukej nebude fungovat. Třída se ale dá udělat i tak, že půjde jméno nastavit už při vytváření, takhle:

mourek = Kotatko(jmeno='Mourek')

Na tohle používá Python metodu, která se jmenuje __init__ (dvě podtržítka, init, dvě podtržítka). To „opodtržítkování“ znamená, že tohle jméno je nějakým způsobem speciální. Metoda __init__ se totiž zavolá automaticky, když se vytvoří nový objekt. Dá se tedy napsat:

class Kotatko:
    def __init__(self, jmeno):
        self.jmeno = jmeno

    def zamnoukej(self):
        print("{}: Mňau!".format(self.jmeno))

    def snez(self, jidlo):
        print("{}: Mňau mňau! {} mi chutná!".format(self.jmeno, jidlo))

mourek = Kotatko('Mourek')
mourek.zamnoukej()

A teď už není možnost, jak vytvořit koťátko bez jména, takže zamnoukej bude vždycky fungovat.

Podobných „opodtržítkovaných“ metod je víc, třeba __str__ se volá, když je potřeba převést objekt na řetězec:

class Kotatko:
    def __init__(self, jmeno):
        self.jmeno = jmeno

    def __str__(self):
        return '<Kotatko jmenem {}>'.format(self.jmeno)

    def zamnoukej(self):
        print("{}: Mňau!".format(self.jmeno))

    def snez(self, jidlo):
        print("{}: Mňau mňau! {} mi chutná!".format(self.jmeno, jidlo))

mourek = Kotatko('Mourek')
print(mourek)

Cvičení: Kočka

Teď, když už umíš dělat koťátka, zkus vytvořit třídu pro kočku.

  • Kočka umí mňoukat metodou zamnoukej.
  • Kočka má na začátku (při vytvoření) 9 životů (nemůže mít nikdy víc než 9 nebo míň než 0!).
  • Kočka umí říct, jestli je živá (nemá 0 životů), metodou je_ziva.
  • Kočka může ztratit život metodou uber_zivot.
  • Kočku můžeš nakrmit metodou snez, která bere 1 argument - nějaké konkrétní jídlo (řetězec). Pokud je toto jídlo "ryba", kočce se obnoví jeden život (pokud teda už není mrtvá, nebo nemá maximální počet životů).

Řešení

A to je o samotných třídách zatím vše. Příště si něco řekneme o dědičnosti. A o štěňátkách.


Toto je stránka lekce z kurzu, který probíhá nebo proběhl naživo s instruktorem. Přejít na stejnou lekci v kurzu pro samouky.