Tak jako máš na počítači nainstalovaný operační systém, na vývojové desce je takzvaný firmware, program, který ovládá všechny ty drátky, čipy a světýlka, co v ní jsou. My používáme firmware zvaný MicroPython, který navíc rozumí jazyku Python a umí provádět pythonní příkazy. Zkus si to! Tři zobáčky, které vyskočí když se k destičce připojíš (příp. když pak zmáčkneš Enter), přišly ze zařízení, které teď netrpělivě čeká na příkaz.
>>> 1+1
2
>>> print('Hello World')
Hello World
Téměř vše, co používáš v Pythonu na počítači, umí MicroPython taky: čísla, řetězce, seznamy, třídy, výjimky, moduly a tak dál. Některé detaily ale jsou trochu osekané, aby se všechno vešlo do extrémně malého prostoru. Zkus si, jak se liší efekt následujících příkazů od „velkého” Pythonu:
>>> print
>>> import math
>>> math.pi
Nejdůležitější věc, která je osekaná, je standardní
knihovna – většina modulů, které na
počítači můžeš naimportovat, v MicroPythonu chybí.
U modulů jako turtle je to pochopitelné,
ale v rámci šetření místem chybí i moduly jako random.
Většinou to příliš nevadí – malá zařízení se používají
na jiné věci než ta velká – ale je potřeba si na to
dát pozor.
Některé věci ze standardní knihovny se dají najít
ve zjednodušené formě na jiných místech.
Například ačkoliv modul random chybí,
náhodné číslo od 0 do 255 se dá získat pomocí:
>>> from os import urandom
>>> urandom(1)[0]
61
Při psaní složitějšího kódu si všimneš, že konzole MicroPythonu automaticky odsazuje. To je pro malé programy pohodlné, ale umí to i znepříjemnit život – hlavně když chceš kód do konzole zkopírovat odjinud.
Proto má konzole MicroPythonu speciální vkládací mód, který automatické odsazování vypíná. Aktivuje se pomocí Ctrl+E a ukončuje se pomocí Ctrl+D.