Nauč se Python > Kurzy > „Experimentální“ začátečnický kurz PyLadies > Print a chybové hlášky

Print a chybové hlášky

Vytvoř v editoru nový soubor, ulož ho do adresáře pro dnešní lekci pod jménem printing.py a napiš do něj následující příkazy:

print(1)
print(1, 2, 3)
print(1 + 1)
print(3 * 8)
print(10 - 2.2)
print(3 + (4 + 6) * 8 / 2 - 1)
print('*' * 80)
print("Ahoj" + " " + "PyLadies!")
print("Součet čísel 3 a 8 je", 3 + 8)
print('Máma má mísu')
print(V míse je maso.)

Program spusť. Funguje?

Jak číst chyby

Často zjistíš, že program, který napíšeš, nebude fungovat hned napoprvé. Počítač je hloupý stroj; pokud instrukce nenapíšeš přesně podle pravidel jazyka Python, neumí si domyslet, co po něm chceš. Ale nevěš hlavu, stává se to všem programátorům. Důležité je vědět, jak chybu najít. A k tomu ti pomůžou chybové výpisy. Třeba program výše vypíše po spuštění následující chybu:

  File "~/pyladies/02/printing.py", line 11
    print(V míse je maso.)
               ^
SyntaxError: invalid syntax

Při chybě Python napřed vypíše jméno souboru a číslo řádku, na kterém chyba je. Potom vypíše celý řádek s chybou a nakonec oznámí druh chyby (v tomto případě je to „syntaktická chyba“) a případně nějaké bližší upřesnění.

Pro zvídavé

Jak se od téhle chyby liší ta, která nastane, když zkusíš sečíst číslo a řetězec? Nebo když zkusíš dělit nulou?

Chybové hlášky můžou být ze začátku těžko pochopitelné, zvyknout se na ně dá asi jenom praxí. Pro tebe bude ze začátku důležité hlavně ono číslo řádku. Když víš, že chyba je na řádku 11, můžeš se podívat na tento řádek a zkusit chybu najít.

Když chyba není na daném řádku, může být ještě o pár řádků výš nebo níž: Python občas nesdílí lidské představy o tom, kde přesně chyba je, a ukáže jen, kde si jí sám všimnul.

V našem případě je chyba v tom, že kolem řetězce nejsou uvozovky. Přidej je a program znovu spusť. Jestli funguje, gratuluji! Jinak chybu opět oprav a opakuj, dokud to nebude fungovat :)

Jak funguje program

Teď, když program běží, se můžeme podívat, co se při jeho spuštění vlastně děje. Je to zatím docela jednoduché: příkazy se provádějí jeden po druhém, odshora dolů. Program je jako recept na vaření: seznam instrukcí, které říkají co je potřeba udělat.

Zanedlouho budou tvoje programy připomínat spíš recepty na čarodějné lektvary (počkej do úplňku a pokud je Mars v konjunkci s Jupiterem, třikrát zamíchej), ale základní myšlenka je stále stejná: počítač čte odshora dolů a provádí příkazy jeden po druhém.

Print a výrazy

A z jakých že instrukcí se náš „recept“ skládá?

Ten print, který tu celou dobu používáš, je funkce. O funkcích se ještě budeme bavit později, teď stačí vědět, že když napíšeš print a za to do závorky několik výrazů (angl. expressions) oddělených čárkou, hodnoty těchto výrazů se vypíšou.

A co že je ten výraz? V našem programu máš několik příkladů: výraz je číslo, řetězec nebo nějaká (třeba matematická) operace složená z více výrazů. Třeba výraz 3 + 8 sečítá výrazy 3 a 8.

V sekci o proměnných se na výrazy a jejich hodnoty podíváme podrobněji.

Typografická vsuvka

Všimni si stylu zápisu: jako v češtině se po otvírací závorce a za ozavírací závorkou nepíše mezera; na rozdíl od češtiny ale mezera není mezi print a závorkou.

print("Ahoj!")

S čárkou je to jako v češtině: mezeru píšeme po čárce, ale ne před ní:

print(1, 2, 3)

Kolem operátorů jako + a * se obyčejně píše jedna mezera zleva a jedna zprava. Někdy je ale přehlednější obě vynechat:

print(2 + 8)
print("Jedna a půl je", 1 + 1/2)