Příkazová řádka #

V této lekci se seznámíme s příkazovou řádkou – černým okýnkem, které programátoři používají na zadávání textových příkazů.

Na většinu z toho, co příkazová řádka umí, můžeš použít i něco jiného – ikonku na ploše, speciální program nebo editor, webovou aplikaci – ale tyhle vychytávky mají dvě nevýhody:

• často se liší mezi různými počítači, takže s „tvojí“ variantou ti bude moci pomoct míň lidí, a
• z příkazové řádky se dá jednoduše kopírovat text, což zjednodušuje spolupráci přes e-mail nebo chat.

I když příkazová řádka možná není úplně nejjednodušší způsob jak s programováním začít, dlouhodobě se ti základy práce s ní určitě vyplatí. A i o tom tenhle kurz je.

Příkazová řádka (respektive program, kterému se říká i konzole či terminál; anglicky command line, console, terminal) se na různých systémech otevírá různě:

• Windows (české): Start → napsat na klávesnici „cmd“ → Příkazový řádek
• Windows (anglické): Start → napsat na klávesnici „cmd“ → Command Prompt
• macOS (anglický): Applications → Utilities → Terminal
• Linux (GNOME, čeština): Činnosti → hledat Terminál
• Linux (GNOME, angličtina): Activities → hledat Terminál
• Linux (KDE): Hlavní Menu → hledat Konsole

Nevíš-li si rady, zkus buď googlit, nebo se zeptat někoho zkušenějšího.

Po otevření konzole tě uvítá výzva (angl. prompt): řádek, kterým počítač vybízí k zadání příkazu. Výzva končí na Unixových systémech (např. Linux a macOS) znakem $; na Windows znakem >.

Před tím znakem $ nebo > budou nejspíš ještě nějaké další informace, které jsou ovšem v těchto materiálech vynechané. A budou vynechané i ve většině ostatních návodů co najdeš na internetu. Na každém počítači totiž můžou být trochu jiné.

$

>

Podle systému se potom liší i samotné příkazy, které budeš zadávat: Unixové systémy (Linux a macOS) rozumí jiným příkazům než Windows.

První příkaz #

Začněme ale příkazem, který je všude stejný. Napiš whoami (z angl. who am I? – kdo jsem?) a stiskni Enter. Objeví se přihlašovací jméno. Třeba u Heleny by to vypadalo takhle:

$ whoami
helena

> whoami
pocitac\Helena

Aktuální adresář #

Příkazová řádka pracuje vždy v nějakém adresáři neboli složce (angl. directory, folder). Adresář a složka jsou synonyma; můžeš používat kterékoli z nich.

Ve kterém adresáři zrovna jsi, to ti poví příkaz, který se podle systému jmenuje pwd nebo cd (z angl. print working directory – vypiš pracovní adresář, resp. current directory – aktuální adresář).

$ pwd
/home/helena/

> cd
C:\Users\helena

Aktuální adresář se většinou ukazuje i ve výzvě příkazové řádky, před znakem $ nebo >. Ale je dobré pwd/cd znát, kdyby ses náhodou ztratil/a. Občas totiž bývá vypsaný zkráceně. A taky třeba budeš v budoucnu muset pracovat na počítači který před $ ukazuje něco jiného.

Něco jako aktuální adresář možná znáš z grafických programů, kterými vybíráš soubory: typicky mají v horní (nebo na Macu dolní) části uvedeno který adresář zrovna ukazují. Příkazová řádka umí soubory ukazovat taky – ale musíš si o to říct.

Co v tom adresáři je? #

Příkaz ls nebo dir (z angl. list – vyjmenovat, resp. directory – adresář) ti vypíše, co aktuální adresář obsahuje: všechny soubory, včetně podadresářů, které se v aktuálním adresáři nacházejí.

$ ls
Applications
Desktop
Downloads
Music
…

> dir
 Directory of C:\Users\helena
05/08/2014 07:28 PM <DIR>  Applications
05/08/2014 07:28 PM <DIR>  Desktop
05/08/2014 07:28 PM <DIR>  Downloads
05/08/2014 07:28 PM <DIR>  Music
…

Změna aktuálního adresáře #

Aktuální adresář se dá změnit pomocí příkazu cd (z angl. change directory – změnit adresář). Za cd se píše mezera a jméno adresáře, kam chceš přejít. Pokud máš adresář Desktop nebo Plocha, přejdi tam. Pak nezapomeň ověřit, že jsi na správném místě.

Používáš-li Linux nebo macOS, dej si pozor na velikost písmen: na těchto systémech jsou Desktop a desktop dvě různá jména.

Používáš-li Windows, cd už jsi používal/a – tento příkaz se chová různě podle toho, jestli něco napíšeš za něj nebo ne.

$ cd Desktop
$ pwd
/home/helena/Desktop

> cd Desktop
> cd
C:\Users\helena\Desktop

Vytvoření adresáře #

Co takhle si zkusit vytvořit adresář? To se dělá příkazem mkdir (z angl. make directory – vytvořit adresář). Za tento příkaz napiš jméno adresáře, který chceš vytvořit – v našem případě zkouska:

$ mkdir zkouska

> mkdir zkouska

Vypiš si teď obsah aktuálního adresáře pomocí ls nebo dir. Jeden z vypsaných adresářů bude zkouska.

Když je adresář vytvořený, můžeš do něj přejít podobně jako jsi před chvílí přešel/přešla na Desktop nebo Plocha:

$ cd zkouska

> cd zkouska

V grafickém hledátku #

Často nebudeš pracovat jenom s příkazovou řádkou. Vyplatí se umět aktuální adresář z příkazové řádky otevřít i v jiných programech.

Otevři si prohlížeč souborů. Tenhle program je na každém systému jiný:

Linux

macOS

Windows

Možná umíš v tomhle programu klikáním „donavigovat“ do adresáře, který je aktivní v příkazové řádce. V budoucnu to ale bude složitější, takže bude dobré si vyzkoušet kopírovat text z příkazové řádky a vložit ho do prohlížeče souborů.

Bohužel se to dělá na každém systému jinak. A protože známé zkratky Ctrl+C a Ctrl+V dělají v příkazové řádce něco jiného než kopírování, nejspíš se to dělá jinak, než jsi zvyklý/á.

Nejdřív si pomocí příkazu cd nebo pwd nech vypsat celé jméno adresáře zkouska:

$ pwd
/home/helena/Desktop/zkouska

> cd
C:\Users\helena\Desktop\zkouska

Kopírování z příkazové řádky #

Na Linuxu vyber text myší a pak buď:

• pravým tlačítkem myši otevři menu a vyber Kopírovat nebo Copy, nebo
• zmáčkni Ctrl+Shift+C. (Pozor, v příkazové řádce musíš použít navíc Shift.)

Na macOS vyber text myší a pak stiskni ⌘ Command+C.

Na Windows v menu příkazové řádky (ikonce vlevo nahoře) vyber Edit → Mark, text vyber myší a zkopíruj pomocí Enter.

Otevření v prohlížeči souborů #

Na Linuxu záleží na programu, který používáš. Buď:

• zmáčkni Ctrl+L a jméno adresáře vlož pomocí Ctrl+V, nebo
• vyber jméno adresáře v horní části, smaž ho a vlož nové pomocí Ctrl+V. V obou případech potvrď pomocí Enter

Na macOS vyber v menu Go → Go to Folder, vlož jméno adresáře pomocí ⌘ Command+V a potvrď pomocí Enter.

Na Windows klikni na jméno adresáře v horní části. Převede se tím na editovatelný text. Smaž ho a pomocí Ctrl+V místo něj vlož nové jméno. Potvrď pomocí Enter.

Teď se můžeš podívat na Plochu nebo do nějakého grafickém programu na prohlížení adresářů: zjistíš, že se adresář opravdu vytvořil.

Vkládání do příkazové řádky #

Občas si otevřeš soubor v prohlížeči souborů a budeš do něj chtít přejít v příkazové řádce. Zkopírování jména adresáře doufám nebude problém; vkládání do příkazové řádky je ale občas jiné než v ostatních programech:

• Linux: Ctrl+Shift+V
• macOS: ⌘ Command+V
• Windows: Menu Edit → Paste

$ cd "můj super adresář"

Pozorování změn #

Vyzkoušej si, že se v řádce projeví i změny, které na počítači uděláš jiným způsobem.

V grafickém prohlížeči, který se „dívá“ na stejný adresář, jako máš aktivní v příkazové řádce, vytvoř nový soubor nebo adresář. Pak se pomocí příkazu ls nebo dir podívej, že se opravdu vytvořil. Potom ho v grafickém programu smaž – a v příkazové řádce se ujisti, že je opravdu smazaný.

Na počítači máš jen jednu sadu souborů, se kterou umí manipulovat jak grafické programy tak příkazová řádka.

O úroveň nahoru #

A poslední věc: jsi-li teď v adresáři Desktop/zkouska (nebo Plocha/zkouska, Desktop\zkouska atp.), jak se dostat zpátky do Desktop?

Příkaz cd Desktop fungovat nebude: tím bys počítači řekl/a, ať se přepne do adresáře Desktop v aktuálním adresáři. Ale v adresáři zkouska žádný Desktop není! Je to naopak: zkouska je v Desktop. Odborně řečeno, adresář Desktop je nadřazený aktuálnímu adresáři.

Nadřazený adresář má speciální jméno .., dvě tečky. Přejdi do něj zadáním cd .. a pak se ujisti, že jsi opravdu v Desktop:

$ cd ..
$ pwd
/home/helena/Desktop

> cd ..
> cd
C:\Users\helena\Desktop

Další cd .. by tě přesunulo do dalšího nadřazeného adresáře – v našem příkladu helena.

Konec #

Příkazů existuje samozřejmě daleko víc.

Když se je naučíš, můžeš z příkazové řádky plnohodnotně ovládat počítač: vytvářet soubory, mazat je, pouštět programy, měnit nastavení a podobně. Vydalo by to ale vydalo na samostatný kurz, a tak tady skončíme.

Vyzkoušej si ještě jeden příkaz, ten, který příkazovou řádku zavírá: exit.

Příkaz exit funguje stejně na všech systémech. To samé platí pro překvapivě mnoho příkazů (kromě těch základních jako cd, pwd a ls). Proto ve zbytku těchto materiálů nebudu používat ukázky dvojmo podle operačního systému.

A budu používat unixovskou výzvu $. S touto konvencí se setkáš i ve většině návodů na internetu. Používáš-li Windows, je dobré si na $ zvyknout i když ve své řádce máš místo něj >.

Zkus si tedy, co dělá příkaz exit:

$ exit

A tím je úvod do příkazové řádky hotový.

Přehled #

Tady je tabulka základních příkazů, se kterými si do začátku vystačíš:

Další příkazy jako python nebo git si vysvětlíme až budou potřeba, po tom, co si je nainstaluješ.