Máme tu kurz Linuxové administrace, ale co je vlastně Linux?
Striktně řečeno, Linux je název jádra (angl. kernel) operačního systému, tedy softwaru, který se stará o nejzákladnější funkčnost počítače: o komunikaci s hardwarem (klávesnicí, obrazovkou, diskem, síťovou kartou atd.), a o to, aby na počítači mohly běžet ostatní programy.
Celý systém se pak skládá ze spousty dalších komponent, které se starají např. o spouštění programů, vykreslování grafických okýnek, připojování k internetu, editaci souborů nebo přehrávání hudby.
Na to všechno existuje software s otevřeným zdrojovým kódem (Open Source), což znamená, že si kdokoli může stáhnout kód daného programu a upravit si ho podle sebe (nebo někomu zaplatit, aby ho upravil). Případné opravy pak může poslat zpět původním autorům, aby mohly sloužit ostatním. A nebo – třeba pokud původní autor se změnou nesouhlasí – může svoji novou verzi dát k dispozici zvlášť, typicky pod jiným názvem.
Historie Linuxu ukazuje, jak se z jednoduchého projektu stal jeden z nejvýznamnějších operačních systémů. V roce 1991 finský student Linus Torvalds začal vyvíjet vlastní svobodný operační systém jako hobby projekt a první verzi jádra zveřejnil 17. září téhož roku na FTP serveru ftp.funet.fi. Původně chtěl projekt pojmenovat „Freax“ (free + freak + x), ale správce serveru jej přejmenoval na „Linux“, což se stalo oficiálním názvem.
V té době již existoval projekt GNU, jehož cílem bylo vytvořit kompletní svobodný operační systém, avšak chybělo mu stabilní jádro. Torvaldsovo jádro se ukázalo jako ideální řešení, a tak vznikl systém známý jako GNU/Linux, kombinující nástroje a knihovny z projektu GNU s linuxovým jádrem. V roce 1992 Linus Torvalds uvolnil Linux pod licencí GNU General Public License (GPL), čímž zajistil, že kdokoli může software používat, studovat, upravovat a šířit. To umožnilo rychlý rozvoj systému a vznik prvních distribucí, jako byly Slackware, Debian, Red Hat Linux či SUSE Linux. V roce 1994 byla vydána první stabilní verze jádra Linux 1.0.0, která položila základ pro další rozvoj a postupnou expanzi Linuxu do serverového, vestavěného i mobilního prostředí.
Linux dnes běží na webových serverech, databázových systémech, cloudových infrastrukturách, vestavěných zařízeních, mobilních telefonech, například Android, i na superpočítačích. Aktivní komunita vývojářů a podpora organizací jako Linux Foundation zajišťují, že Linux zůstává moderním, flexibilním a spolehlivým operačním systémem, který se neustále vyvíjí a přizpůsobuje novým technologiím.
Pro všechno, co budeme v tomto kurzu probírat, existuje několik variant (kde ne, tam může kdokoli vytvořit svoji):
Teoreticky si můžeš vybrat jednotlivé části podle sebe, nainstalovat si je a propojit. Existují ale i tzv distribuce (angl. distros), jejichž autoři to dělají za tebe. Obsahují předpřipravený výběr programů, které spolu fungují. Různé distribuce se liší nejen výběrem programů, ale i třeba filosofií, s jakou je vybírají a nastavují, a tím, kde nachází rovnováhu mezi jednoduchostí a možností si všechno nastavit po svém.
A tak si můžeš vybrat jen z jedné kategorie:
Abychom tento kurz zvládli řídit a neutopili se ve spoustě možností, jak můžou různé komponenty selhat, vybíráme ze všech těch variant jednu – tu, se kterou mají autoři tohoto kurzu největší zkušenosti. Konkrétní technologie, které v těchto materiálech použijeme, jsou v seznamech výše uvedeny na prvním místě. Všechno, co se naučíme, se ale – s větší či menší dávkou studia dokumentace – dá použít i s alternativními technologiemi.
První věc, na kterou se podíváme, je základní ovládání grafického prostředí, což je (v základní variantě Fedory) GNOME.