Třídy #

Už ses seznámila se spoustou tříd objektů, se kterými v Pythonu můžeš pracovat: s čísly, která se dají třeba sečítat a násobit; řetězci, která se dají převádět na velká písmenka; seznamy, které umíš seřadit; slovníky, ve kterých se dá vyhledávat. Až budeš ve studiu programování pokračovat dál, objevíš další třídy objektů: soubory, ze kterých se dá číst; Webová stránky, které se dají poslat do prohlížeče; tlačítka, která jdou zmáčknout, a tak dále. Tříd je nepřeberné množství.

A podobně jako si můžeš nadefinovat funkci pomocí def, i novou třídu si můžeš vytvořit sama. Používá se to hlavně tehdy, když v programu potřebuješ hodně objektů, které mají společné chování. Celá čísla, objekty třídy int, mají různou hodnotu ale všechna jdou sčítat. Každý seznam, objekt třídy list, může mít jiný obsah, ale všechny seznamy jsou seřadit.

Úkol pro tuto sekci bude vytvořit třídu koťátek, která můžou mít různá jména, ale všechna umí mňoukat a jíst.

Začni mňoukáním:

class Kotatko:
    def zamnoukej(self):
        print("Mňau!")

Tak jako se funkce definují pomocí def, třídy mají klíčové slovo class, za které napíšeš jméno třídy, dvojtečku a pak odsazené tělo třídy. Podobně jako def dělá funkce, příkaz class udělá novou třídu a přiřadí ji do proměnné daného jména (tady Kotatko).

Třídy se tradičně pojmenovávají s velkým písmenem, aby se nepletly s „normálními“ hodnotami.

V těle třídy můžeš definovat metody, které vypadají úplně jako funkce – jen mají první argument self. Ten si ale vysvětlíme později – napřed zkus zamňoukat:

# Vytvoření konkrétního objektu
mourek = Kotatko()

# Volání metody
mourek.zamnoukej()

Když definuješ třídu (pomocí bloku class), neznamená to zatím, že v tvém programu je nějaké koťátko. Třída je jako recept nebo manuál: když si koupíš kuchařku, budeš teoreticky vědět jak upéct dort, jak bude takový dort vypadat a že se dá sníst. Ale neznamená to ještě, že máš samotný dort!

Konkrétní objekt vytvoříš až zavoláním třídy: použiješ třídu jako funkci, Kotatko(), a výsledek je nový objekt tvé třídy, který už můžeš použít.

Mňau!

Atributy #

U objektů vytvořených z „vlastních“ tříd můžeš nastavovat atributy – informace, které se uloží k danému objektu. Atributy se označují tak, že mezi hodnotu a jméno jejího atributu napíšeš tečku:

mourek = Kotatko()
mourek.jmeno = 'Mourek'
print(mourek.jmeno)

Řetězec 'Mourek' teď „patří“ konkrétnímu koťátku. Když vytvoříš další koťátko, můžeš ho pojmenovat jinak – nastavit mu atribut jmeno na jiný řetězec.

micka = Kotatko()
micka.jmeno = 'Micka'

print(micka.jmeno)
print(mourek.jmeno)

Parametr self #

Teď se na chvíli vraťme k metodám. Konkrétně k parametru self.

Každá metoda má přístup ke konkrétnímu objektu, na kterém pracuje, právě přes argument self. Teď, když máš koťátka pojmenovaná, můžeš v metodě zamnoukej použít self a dostat se tak ke jménu daného koťátka:

class Kotatko:
    def zamnoukej(self):
        print("{}: Mňau!".format(self.jmeno))

mourek = Kotatko()
mourek.jmeno = 'Mourek'

micka = Kotatko()
micka.jmeno = 'Micka'

mourek.zamnoukej()
micka.zamnoukej()

Co se stalo? Výraz mourek.zamnoukej udělá metodu. Když ji pak zavoláš (mourek.zamnoukej()), objekt mourek se předá funkci zamnoukej jako první argument, self .

Může taková metoda brát víc než jeden argument? Může – self se doplní na první místo, zbytek argumentů se vezme z volání metody. Třeba:

class Kotatko:
    def zamnoukej(self):
        print("{}: Mňau!".format(self.jmeno))

    def snez(self, jidlo):
        print("{}: Mňau mňau! {} mi chutná!".format(self.jmeno, jidlo))

mourek = Kotatko()
mourek.jmeno = 'Mourek'
mourek.snez('ryba')

Shrnutí #

Třídy toho umí mnohem víc, ale základ: všechny objekty dané třídy mají nějaké společné chování (třeba koťátka umí mňoukat). A zároveň každý objekt má i vlastní informace, jen pro něj (třeba koťátko mňoukání).

Vlastní třídu se vyplatí napsat, když v programu máš víc objektů s podobným chováním, anebo když jen potřebuješ mít nějakou sadu funkcí (resp. metod) pěkně pohromadě.

A je to. Jsi naprosto skvělá! Tohle byla složitá lekce, takže bys na sebe měla být hrdá. My jsme na tebe velmi hrdí za to, že ses dostala tak daleko!

Běž si krátce odpočinout – protáhnout se, projít se, zavřít oči – než se pustíš do další kapitoly. :)

🧁