Pojďme si přiblížit, jakým způsobem Linux zapisuje informace – soubory a adresáře – na disk.
Představ si knížku. Knížka je v podstatě sekvence písmenek. Když ale v téhle dlouhé sekvenci chceš najít třetí kapitolu, nemusíš procházet každou stránku zvlášť. Knížka má totiž na začátku Obsah, který ti řekne že kapitola 3 je na stránce 254.
Podobně jsou informace uloženy na disku. To, že jsou na něm nějaké soubory a adresáře, o nichž jsme se minule bavili, je jen iluze. Obsah disku je ve skutečnosti jedna dlouhá sekvence jedniček a nul, podobně jako je knížka sekvence písmenek. V tom by se ale vyhledávalo špatně, a některé z těch jedniček a nul fungují podobně jako obsah v knížce. Říkají: zde jsou adresáře, v nich jsou tyto soubory, jsou takto velké, takto se jmenují atd.
Nejlepší si to bude ukázat na příkladu archivu Zip.
Archiv zip obsahuje jednu dlouhou sekvenci informaci, na jejíž konci je centrální adresář. To že je zrovna na konci, je specifické pro Zip – u jiného druhu archivu může být klidně třeba na začátku.
Centrální adresář obsahuje počet souborů v archivu, a pro každý soubor několik dalších informací:
Soubory v zipu se dají docela jednoduše číst. Podíváš se, kde začít a jak dlouho číst, a pak je přečteš.
Na rozdíl od kapitol v knížce jsou názvy souborů pouze v centrálním adresáři; neopakuje se na začátku každého kousku s daty. Bez centrálního adresáře je proto archiv nepoužitelný.
Podobně jako archiv Zip fungují souborové systémy – způsob, kterým počítač ukládá a spravuje spoustu souborů a adresářů na disku. Na určitých částech disku jsou uložena data jednotlivých souborů; na jiných je uložen seznam souborů v adresářích; jinde jsou popisy souborů obsahující informace o jejich vlastnostech.
Na rozdíl od zipu je „opravdový“ souborový systém složitější – například „adresář“ není jen jeden centrální, ale bývá pro každou složku zvlášť. „Opravdový“ souborový systém je taky dělaný nejen na čtení souborů, ale i na snadný zápis. (To teoreticky jde i v Zipu, ale pokud je soubor který chceš do archivu nahrát větší než místo, které je na něj v archivu vyhrazené, je postup složitější.)
Základní myšlenka ale zůstává stejná – souborový systém je jako archiv, jen mnohem složitější.