Programátorská práce nespočívá jen v tom, program napsat. Důležité je si i ověřit, že opravdu funguje, a případně ho pak opravit. Ověřování, že program funguje, se říká testování (angl. testing).
Zatím jsi asi svoje programy testovala tak, že jsi je zkusila spustit, něco zadala a podívala se, jestli jsou výsledky v pořádku. U větších programů, které budou mít více a více možností, ale bude těžší a těžší takhle zkontrolovat, jestli všechny ty možnosti fungují, jak mají.
Proto si programátoři často nezkouší programy „ručně“. Píšou jiné programy, které jejich výtvory testují za ně.
Automatické testy jsou funkce, které zkontrolují, že program funguje správně. Spuštěním testů můžeš kdykoli ověřit, že kód funguje. Když v otestovaném kódu v budoucnu uděláš nějakou změnu, testy ověří, že jsi nerozbila nic, co dříve fungovalo.
Zatím jsme v kurzu pracovaly s tím, co se instaluje
se samotným Pythonem – s moduly jako math
a turtle
.
Kromě takových modulů ale existuje ale velká spousta
dalších knihoven, které nejsou přímo v Pythonu, ale dají se doinstalovat
a používat.
Na testy je v samotném Pythonu zabudovaná knihovna unittest
.
Ta je ale celkem složitá na použití, proto ji my používat nebudeme.
Nainstalujeme si knihovnu pytest
, která se používá
mnohem jednodušeji a je velice populární.
Knihovny se instalují do aktivního virtuálního prostředí. Jak se dělá a spouští virtuální prostředí ses naučila při instalaci Pythonu, ale teprve teď to začíná být opravdu důležité. Ujisti se, že máš virtuální prostředí aktivované.
Potom zadej následující příkaz.
(Je to příkaz příkazové řádky, podobně jako
cd
nebo mkdir
; nezadávej ho do Pythonu.)
Opisuj opatrně!
Příkaz níže instaluje software z Internetu.
Za knihovnu pytest
autoři tohoto kurzu ručí.
Jiné knihovny ale můžou dělat neplechu nebo být dokonce „zavirované“.
Dej si proto pozor a ve jménu pytest
neudělej překlep!
(venv)$ python -m pip install pytest
Co ten příkaz znamená?
python -m pip
zavolá Python s tím, že má pustit modul
pip
. Tento modul umí instalovat nebo
odinstalovávat knihovny.
(Jestli si pamatuješ vytváření virtuálního prostředí, použila jsi tam
příkaz python -m venv
– modul venv
umí vytvářet virtuální prostředí.)
No a slova install pytest
říkají Pipu, že má nainstalovat pytest
.
Nápověda k použití Pipu se dá vypsat pomocí příkazu
python -m pip --help
.
Pro Windows
Jsi-li na Windows, od této lekce začne být důležité
spouštět pythonní programy pomocí python program.py
, ne jen
program.py
.
Ačkoli se v těchto materiálech všude používá python
na začátku, zatím
mohlo všechno fungovat i bez toho.
Program se ale bez příkazu python
může spustit v jiném Pythonu,
než v tom z virtuálního prostředí – a tam pytest
nebude k dispozici.
Nejdříve si testování ukážeme na jednoduchém příkladu.
Tady je funkce secti
, která umí sečíst
dvě čísla, a další funkce, která testuje, jestli se
secti
pro určité hodnoty
chová správně.
Kód si opiš do souboru test_secteni.py
,
v novém prázdném adresáři.
Pro pytest
je (ve výchozím nastavení)
důležité, aby jména jak souborů s testy, tak
samotných testovacích funkcí, začínala na
test_
.
def secti(a, b):
return a + b
def test_secti():
assert secti(1, 2) == 3
Co se v té testovací funkci děje?
Příkaz assert
vyhodnotí výraz za ním a pokud výsledek není pravdivý,
vyvolá výjimku, která způsobí, že test selže.
Můžeš si představit, že assert a == b
dělá následující:
if not (a == b):
raise AssertionError('Test selhal!')
Zatím assert
nepoužívej jinde než v testovacích funkcích.
V „normálním” kódu se assert
může chovat trochu jinak než výše,
ale do toho teď nebudeme zabředávat.
Testy se spouští zadáním příkazu
python -m pytest -v
následovaným názvem souboru s testy.
Tedy v překladu: Pythone, pusť
modul pytest,
v „ukecaném” režimu (angl. verbose) a se zadaným souborem.
$ python -m pytest -v test_secteni.py
============================= test session starts ==============================
platform linux -- Python 3.7.1, pytest-3.6.4, py-1.5.4, pluggy-0.6.0 -- venv/bin/python
cachedir: .pytest_cache
rootdir: naucse, inifile:
collecting ... collected 1 item
test_secteni.py::test_secti PASSED [100%]
=========================== 1 passed in 0.00 seconds ===========================
Tento příkaz projde zadaný soubor, zavolá v něm všechny funkce,
jejichž jméno začíná na test_
, a ověří, že nevyvolají žádnou
výjimku – typicky výjimku z příkazu assert
.
Pokud výjimka nastane, dá to pytest
velice červeně
najevo a přidá několik informací, které můžou
usnadnit nalezení a opravu chyby.
Argument s názvem souboru můžeš vynechat: python -m pytest -v
.
V takovém případě pytest
projde aktuální adresář a spustí testy
ze všech souborů, jejichž jméno začíná na test_
. Místo souboru
lze též uvést adresář: pytest
vyhledá testy v něm.
Zkus si změnit funkci secti
(nebo její test) a podívat se,
jak to vypadá když test „neprojde“.
Testy se většinou nepíšou přímo ke kódu, ale do souboru vedle. Je to tak přehlednější a taky to pak zjednodušuje distribuci – předání kódu někomu, kdo ho chce jen spustit a testy nepotřebuje.
Rozděl soubor s testem sečítání: funkci secti
přesuň do modulu secteni.py
,
a v test_secteni.py
nech jenom test.
Do test_secteni.py
pak na začátek přidej from secteni import secti
,
aby byla funkce testu k dispozici.
Test by měl opět projít.
Automatické testy musí projít „bez dozoru“. V praxi se často automaticky spouští, případné chyby se automaticky oznamují (např. e-mailem) a fungující otestovaný kód se automaticky začne používat dál (nebo se rovnou vydá zákazníkům).
Co to znamená pro nás?
Funkce input
v testech nefunguje. Nemá koho by se zeptala; „za klávesnicí“
nemusí nikdo sedět.
To může někdy „ztěžovat práci“. Ukážeme si to na naší konzolové kalkulačce.
Kód pro kalkulačku si uložíme jako kalkulacka.py
a může rámcově vypadat zhruba takto:
# pokud potřebuji importovat jiné moduly, importují se vždy na začátku
def secti(prvni_cislo, druhe_cislo):
"""Vrátí součet dvou čísel."""
...
def odecti(prvni_cislo, druhe_cislo):
"""Vrátí rozdíl prvního a druhého čísla."""
...
def vynasob(prvni_cislo, druhe_cislo):
"""Vrátí součin dvou čísel."""
...
def vydel(prvni_cislo, druhe_cislo):
"""Vrátí podíl prvního a druhého čísla."""
...
def nacti_operand():
"""Načte od uživatele operand."""
...
operand = input("Zadej operaci, + - * /")
...
def nacti_cislo(vyzva_uzivateli):
"""Zobrazí výzvu uživateli, načte od něj vstup a ten vrátí jako celé číslo."""
...
cislo = input(vyzva_uzivateli)
...
def kalkulacka():
"""Spustí kalkulačku
Od uživatele načte čísla, požadovanou operaci a vypíše výsledek."""
...
prvni_cislo = nacti_cislo("Zadej první číslo")
druhe_cislo = nacti_cislo("Zadej druhé číslo")
operand = nacti_operand()
...
# Puštění kalkulačky!
kalkulacka()
Když tenhle modul naimportuješ, Python v něm postupně, odshora dolů, provede všechny příkazy.
Definice funkcí (příkazy def
a všechno v nich) jen definují funkce.
Ale zavoláním funkce kalkulacka
se spustí hra:
funkce kalkulacka
zavolá funkce nacti_cislo()
a nacti_operand
, které zavolají input()
.
Importuješ-li tenhle modul z testů, input
selže a import se nepovede.
A kdybys modul importovala odjinud – například bys chtěla funkci
secti
použít v nějakém jiném programu – uživatel si bude muset v rámci importu
nechat něco vypočítat!
Volání funkce kalkulacka
je vedlejší efekt, a je potřeba ho odstranit.
No jo, ale po takovém odstranění
už nejde jednoduše spustit hra! Co s tím?
Můžeš na to vytvořit nový modul.
Pojmenuj ho vypocet.py
a dej do něj jenom to odstraněné volání:
import kalkulacka
kalkulacka.kalkulacka()
Tenhle modul nebudeš moci testovat (protože nepřímo volá funkci input
),
ale můžeš ho spustit, když si budeš chtít nechat něco spočítat.
Protože k němu ale nemáš napsané testy, nepoznáš
z nich, když se takový spouštěcí modul rozbije.
Měl by být proto nejjednodušší – jeden import a jedno volání.
Původní modul teď můžeš importovat bez obav – ať už z testů nebo z jiných modulů. Test může vypadat třeba takhle:
import kalkulacka
def test_secti():
assert secti(1, 2) == 3
assert secti(-1, -2) == -3
assert secti(-1, 1) == 0
Asi těžko otestujeme všechny možné součty, proto je potřeba zvolit vhodná testovací data. U takových dat bychom si měli být jisti výsledkem (např. jsme si jisti, že 1 + 2 je opravdu 3) a zároveň by měly pokrýt i podmínky, kdy je větší pravděpodobnost, že se něco "rozbije" (např. sčítání záporných čísel).
Testům, které kontrolují, že se program za správných podmínek chová správně, se říká pozitivní testy. Můžeš ale testovat i reakci programu na špatné nebo neočekávané podmínky.
Testy, které kontrolují reakci na „špatný“ vstup,
se jmenují negativní testy.
Můžou kontrolovat nějaký negativní výsledek (např.
že volání jako secti(1, 2)
vrátí 4
),
a nebo to, že nastane „rozumná“ výjimka.
Například funkce vydel
by měla způsobit
chybu (třeba ZeroDivisionError
), když se pokusím dělit nulou.
Vyvolat výjimku je mnohem lepší než alternativy, např. kdyby takové volání „tiše“ – bez oznámení – zablokovalo celý program. Když kód pak použiješ ve větším programu, můžeš si být jistá, že při špatném volání dostaneš srozumitelnou chybu – tedy takovou, která se co nejsnadněji opravuje.
Na otestování výjimky použij příkaz with
a funkci raises
naimportovanou
z modulu pytest
.
Jak příkaz with
přesně funguje, se dozvíme později;
teď stačí říct, že ověří, že odsazený blok kódu
pod ním vyvolá danou výjimku:
import pytest
import kalkulacka
def test_vydel():
with pytest.raises(ZeroDivisionError):
kalkulacka.vydel(1, 0)