Řetězce umí všelijaké triky.
Funkcí len() můžeš zjistit, jak je řetězec dlouhý;
operátorem in pak jestli v sobě obsahuje daný podřetězec.
| Zápis | Popis | Příklad |
|---|---|---|
len(r) |
Délka řetězce | len('čokoláda') |
x in r |
True pokud je řetězec x obsažen v r |
'oko' in 'čokoláda' |
x not in r |
Opak x in r |
'dub' not in 'čokoláda |
Řetězce vždy berou v potaz velikost písmen,
takže např. 'ČOKO' in 'čokoláda' je False.
Kdybys chtěla porovnávat bez ohledu na velikost písmen,
musela bys oba řetězce převést třeba na malá písmena
a pak je porovnat.
A jak se převádí na malá písmena? K tomu budeme potřebovat další novou vlastnost Pythonu: metody.
Metoda (angl. method) je jako funkce – něco, co se dá zavolat. Na rozdíl od funkce je svázaná s nějakým objektem (hodnotou). Volá se tak, že se za objekt napíše tečka, za ní jméno metody a za to celé se, jako u funkcí, připojí závorky s případnými argumenty.
Řetězcové metody upper() a lower()
převádí text na velká, respektive malá písmena.
Zkus si to!
retezec = 'Ahoj'
print(retezec.upper())
print(retezec.lower())
print(retezec)
Všimni si, že původní řetězec se nemění; metoda vrátí nový řetězec, ten starý zůstává.
To je obecná vlastnost řetězců v Pythonu: jednou existující řetězec se už
nedá změnit, dá se jen vytvořit nějaký odvozený.
S touto vlastností už ses mohla setkat při psaní funkce zamen.
Pro procvičení metod a vybírání znaků si zkus napsat program, který se zeptá na jméno, pak na příjmení a pak vypíše iniciály – první písmena zadaných jmen.
Iniciály jsou vždycky velkými písmeny (i kdyby byl uživatel líný mačkat Shift).
Řetězcových metod je celá řada. Nejužitečnější z nich najdeš v taháku, který si můžeš stáhnout či vytisknout. Podívej se na ně a zjisti, co dělají.
A úplně všechny řetězcové metody jsou popsány v dokumentaci Pythonu (anglicky; plné věcí, které ještě neznáš).
Všimni si, že len není metoda, ale funkce; píše se len(r), ne r.len().
Proč tomu tak je, to za nějakou dobu poznáš.