Když už známe seznam, podívejme se na jeho sestřičku: takzvanou n-tici (angl. tuple).
N-tice může, podobně jako seznam, obsahovat n prvků. N-tice se dvěma prvky je dvojice neboli pár (angl. pair); se třemi prvky trojice (angl. 3-tuple), se čtyřmi čtveřice (angl. 4-tuple), atd.
Pro úplnost: existují i n-tice s jedním prvkem (hmm… „jednice”?) a s nula prvky (prázdné n-tice, angl. empty tuple), ale ty se v praxi tolik nepoužívají.
N-tice se tvoří jako seznamy, jen kolem sebe nemají hranaté závorky. Stačí čárky mezi prvky:
dvojice = 'Pat', 'Mat'
print(dvojice)
Chovají se skoro stejně jako seznamy, jen nejdou měnit.
Nemají tedy metody jako append a pop a nedá se jim přiřazovat do prvků
(např. ntice[1] = 2).
Dají se ale použít v cyklu for a dají se z nich číst jednotlivé prvky
(např. print(ntice[1])).
osoby = 'máma', 'teta', 'babička'
for osoba in osoby:
print(osoba)
prvni = osoby[0]
print(f'První je {prvni}')
Vypadá to povědomě? Aby ne!
N-tice jsme už použili dříve:
for pozdrav in 'Ahoj', 'Hello', 'Ciao':
ve skutečnosti používá n-tici.
Python umí ještě jeden trik: pokud chceš přiřadit do několika proměnných najednou, stačí je na levé straně rovnítka oddělit čárkou a na pravou stranu dát nějakou „složenou” hodnotu – třeba právě n-tici.
x, o = 'xo'
jedna, dva, tri = [1, 2, 3]
zip je zajímavá funkce.
Používá se ve for cyklech, podobně jako funkce range, která „dává” čísla.
Když funkce zip dostane dva seznamy
(či jiné věci použitelné ve for),
„dává” dvojice, a to tak, že nejdřív spáruje
první prvek jednoho seznamu s prvním prvkem
druhého seznamu,
pak druhý s druhým, třetí s třetím a tak dál.
Hodí se to, když máš dva seznamy se stejnou strukturou – příslušné prvky k sobě „patří” a chceš je zpracovávat společně:
osoby = 'máma', 'teta', 'babička', 'vrah'
vlastnosti = 'hodná', 'milá', 'laskavá', 'zákeřný'
for osoba, vlastnost in zip(osoby, vlastnosti):
print(f'{osoba} je {vlastnost}')
Když zip dostane tři seznamy,
bude tvořit trojice, ze čtyř seznamů nadělá čtveřice a tak dále.
Další funkce, která vrací dvojice, je enumerate.
Jako argument bere seznam (či jinou věc použitelnou
ve for) a vždy spáruje index (pořadí v seznamu) s příslušným prvkem.
Jako první tedy dá
(0, první prvek seznamu), potom
(1, druhý prvek seznamu),
(2, třetí prvek seznamu)
a tak dále.
prvocisla = [2, 3, 5, 7, 11, 13, 17, 19, 23, 29]
for i, prvocislo in enumerate(prvocisla):
print(f'Prvočíslo č.{i} je {prvocislo}')
Jak vytvořit n-tici s žádným nebo jedním prvkem? Takhle:
prazdna_ntice = ()
jednoprvkova_ntice = ('a', )
Druhý příklad jde i bez závorek –
jednoprvkova_ntice = 'a', –
ale to vypadá jako zapomenutá čárka.
Když budeš opravdu potřebovat jednoprvkovou
n-tici, radši ji pro přehlednost ozávorkuj.
Seznamy se používají, když předem nevíš,
kolik v nich přesně bude hodnot,
nebo když je hodnot mnoho.
Například seznam slov ve větě,
seznam účastníků soutěže, seznam tahů ve hře
nebo seznam karet v balíčku.
Oproti tomu for pozdrav in 'Ahoj', 'Hello', 'Hola', 'Hei', 'SYN':
používá n-tici.
Když se počet prvků může v průběhu programu měnit, určitě sáhni po seznamu. Příklad budiž seznam přihlášených uživatelů, nevyřešených požadavků, karet v ruce nebo položek v inventáři.
N-tice se často používají na hodnoty různých typů, kdy má každá „pozice” v n-tici úplně jiný význam. Například seznam můžeš použít na písmena abecedy, ale dvojice „podíl a zbytek“ je n-tice.
Prázdné n-tice a n-tice s jedním prvkem se zapisují trochu divně a má to své důvody: může-li nastat situace, kdy takovou sekvenci budeš potřebovat, většinou je lepší sáhnout po seznamu. Například seznam hracích karet v ruce nebo seznam lidí aktuálně sledujících video může být občas prázdný.
Seznamy i n-tice mají i technické limity: n-tice nejdou měnit a až se naučíš pracovat se slovníky, zjistíš že seznamy tam nepůjdou použít jako klíče. V takových případech je potřeba použít ten druhý typ sekvence.
Často není úplně jasné, který typ použít. V takovém případě je to pravděpodobně jedno.