Výjimky #

Pojďme si prohloubit znalosti o chybách, neboli odborně o výjimkách (angl. exceptions).

Podívej se na následující funkci:

def nacti_cislo():
    """Získá od uživatele celé číslo a vrátí ho"""
    odpoved = input('Zadej číslo: ')
    return int(odpoved)

Když uživatel nezadá číslice, ale třeba text cokolada, nastane výjimka jménem ValueError (chyba hodnoty) a Python vypíše odpovídající chybovou hlášku:

Traceback (most recent call last):
  File "ukazka.py", line 4, in nacti_cislo
    cislo = int(odpoved)
ValueError: invalid literal for int() with base 10: 'cokolada'

Program volá funkci int() pro něco, co nedává smysl jako číslo. Co s tím má chudák funkce int dělat? Není žádná rozumná hodnota, kterou by mohla vrátit. Převádění tohoto textu na celé číslo nedává smysl.

Až funkce nacti_cislo nejlíp „ví“, co se má stát když uživatel nezadá číslice. Stačí se uživatele zeptat znovu! Kdybys měl/a funkci, která zjistí jestli jsou v řetězci jen číslice, mohlo by to fungovat nějak takhle:

def nacti_cislo():
    """Získá od uživatele celé číslo a vrátí ho"""
    while True:
        odpoved = input('Zadej číslo: ')
        if obsahuje_jen_cislice(odpoved):
            return int(odpoved)  # máme výsledek, funkce končí
        else:
            print('To nebylo číslo!')
            # ... a zeptáme se znovu -- cyklus `while` pokračuje

Kde ale vzít funkci obsahuje_jen_cislice? Nemá smysl ji psát znovu – funkce int sama nejlíp pozná, co se dá převést na číslo a co ne. A dokonce nám to dá vědět – výjimkou, kterou můžeš zachytit.

Ošetření chyby #

Pro zachycení chyby má Python příkaz try/except.

def nacti_cislo():
    """Získá od uživatele celé číslo a vrátí ho"""
    while True:
        odpoved = input('Zadej číslo: ')
        try:
            return int(odpoved)
        except ValueError:
            print('To nebylo číslo!')
            # ... a zeptáme se znovu -- cyklus `while` pokračuje

Jak to funguje? Příkazy v bloku uvozeném příkazem try se normálně provádějí, ale když nastane uvedená výjimka, Python přeskočí zbytek bloku try a provede všechno v bloku except. Pokud výjimka nenastala, přeskočí se celý blok except.

Druhy chyb #

A co je to ValueError? To je typ chyby. Podobných typů je spousta. Všechny jsou popsané v dokumentaci; pro nás jsou (nebo budou) důležité tyto:

BaseException
 ├── SystemExit                     vyvolána funkcí exit()
 ├── KeyboardInterrupt              vyvolána po stisknutí Ctrl+C
 ╰── Exception
      ├── ArithmeticError
      │    ╰── ZeroDivisionError    dělení nulou
      ├── AssertionError            nepovedený příkaz `assert`
      ├── AttributeError            neexistující atribut/metoda, např. 'abc'.len
      ├── ImportError               nepovedený import
      ├── LookupError
      │    ╰── IndexError           neexistující index, např. 'abc'[999]
      ├── NameError                 použití neexistujícího jména proměnné
      │    ╰── UnboundLocalError    použití proměnné, která ještě nebyla nastavená
      ├── SyntaxError               špatná syntaxe, program je nečitelný/nepoužitelný
      │    ╰── IndentationError     špatné odsazení
      │         ╰── TabError        kombinování mezer a tabulátorů v odsazení
      ├── TypeError                 špatný typ, např. len(9)
      ╰── ValueError                špatná hodnota, např. int('xyz')

Tohle si není potřeba pamatovat – druh chyby, kterou je potřeba zachytit, vždy najdeš v příslušné chybové hlášce.

Když odchytáváš obecnou výjimku, chytnou se i všechny podřízené typy výjimek – například except ArithmeticError: zachytí i ZeroDivisionError. A except Exception: zachytí všechny výjimky, které běžně chceš zachytit.

Nechytej je všechny! #

Většinu chyb není potřeba ošetřovat.

Nastane-li nečekaná situace, je téměř vždy mnohem lepší program ukončit, než se snažit pokračovat dál a počítat se špatnými hodnotami. Navíc chybový výstup, který Python standardně připraví, může hodně ulehčit hledání chyby.

Zachytávej tedy jenom ty chyby, které očekáváš – víš přesně, která chyba může nastat a proč; máš možnost správně zareagovat.

V našem příkladu to platí pro ValueError z funkce int: víš že uživatel nemusí vždy zadat číslo ve správném formátu a víš že správná reakce na tuhle situaci je problém vysvětlit a zeptat se znovu.

Co ale dělat, když uživatel chce ukončit program a zmáčkne Ctrl+C? Nebo když se mu porouchá klávesnice a selže funkce input? Nejlepší reakce na takovou nečekanou situaci je ukončit program a informovat uživatele (nebo lépe, programátora), že (a kde) je něco špatně. Neboli vypsat chybovou hlášku. A to se stane normálně, bez try.

Další přílohy k try #

Pro úplnost: kromě except existují dva jiné bloky, které můžeš „přilepit“ k try, a to else a finally. První se provede, když v try bloku žádná chyba nenastane; druhý se provede vždy – ať už chyba nastala nebo ne.

Můžeš taky použít více bloků except. Provede se vždy maximálně jeden: ten první, který danou chybu umí ošetřit.

try:
    neco_udelej()
except ValueError:
    print('Tohle se provede, pokud nastane ValueError')
except NameError:
    print('Tohle se provede, pokud nastane NameError')
except Exception:
    print('Tohle se provede, pokud nastane jiná chyba')
    # (kromě SystemExit a KeyboardInterrupt, ty chytat nechceme)
except TypeError:
    print('Tohle se neprovede nikdy')
    # ("except Exception" výše ošetřuje i TypeError; sem se Python nedostane)
else:
    print('Tohle se provede, pokud chyba nenastane')
finally:
    print('Tohle se provede vždycky; i pokud v `try` bloku byl např. `return`')

Vyvolání chyby #

Občas se stane, že výjimku budeš potřebovat vyvolat sám/sama.

Často se to stává když píšeš nějakou obecnou funkci. Třeba funkci na výpočet obsahu čtverce. Co se stane, když někdo zavolá obsah_ctverce(-5)?

• Zadal-li ono -5 uživatel, je potřeba mu vynadat a zeptat se znovu.
• Naměřil-li -5 nějaký robotický aparát, je potřeba ho líp zkalibrovat.
• Vyšel-li čtverec se stranou -5 v nějakém výpočtu, je nejspíš potřeba opravit chybu v tom výpočtu.

Samotná funkce obsah_ctverce ale „neví“, proč ji někdo volá. Jejím úkolem je jen něco spočítat. Měla by být použitelná ve všech případech výše – a v mnoha dalších.

Když někdo zavolá obsah_ctverce(-5), neexistuje správný výsledek, který by funkce mohla vrátit. Místo vrácení výsledku musí tato funkce signalizovat chybu. S tou se pak může program, který obsah_ctverce(-5) zavolal, vypořádat – vynadat uživateli, zkalibrovat měřák, nebo, pokud na chybu není připravený, sám skončit s chybou a upozornit tak programátora, že je něco špatně.

Jak na to prakticky? Chybu můžeš vyvolat pomocí příkazu raise. Za příkaz dáš druh výjimky a pak do závorek nějaký popis toho, co je špatně.

def obsah_ctverce(strana):
    """Vrátí obsah čtverce s danou délkou strany"""
    if strana > 0:
        return strana ** 2
    else:
        raise ValueError(f'Strana musí být kladná, číslo {strana} kladné není!')

Podobně jako return i příkaz raise ukončí funkci. A nejen tu – pokud na tuhle konkrétní chybu není program předem připravený, ukončí se celý program.

Ze začátku není u raise příliš důležité dumat nad tím, který typ výjimky je ten správný. Klidně „střílej od boku“. ValueError bývá často správná volba.