Pojďme si prohloubit znalosti o chybách, neboli odborně o výjimkách (angl. exceptions).
Podívej se na následující funkci:
def nacti_cislo():
"""Získá od uživatele celé číslo a vrátí ho"""
odpoved = input('Zadej číslo: ')
return int(odpoved)
Když uživatel nezadá číslice, ale třeba text cokolada
,
nastane výjimka jménem ValueError
(chyba hodnoty) a Python vypíše
odpovídající chybovou hlášku.
Traceback (most recent call last):
File "ukazka.py", line 4, in nacti_cislo
cislo = int(odpoved)
ValueError: invalid literal for int() with base 10: 'cokolada'
Program volá funkci int()
pro něco, co nedává smysl jako číslo.
Co s tím má chudák funkce int
dělat?
Není žádná rozumná hodnota, kterou by mohla vrátit.
Převádění tohoto textu na celé číslo nedává smysl.
Až funkce nacti_cislo
nejlíp „ví“, co se má stát, když uživatel nezadá
číslice.
Stačí se uživatele zeptat znovu!
Kdybys měl/a funkci, která zjistí jestli jsou v řetězci jen číslice,
mohlo by to fungovat nějak takhle:
def nacti_cislo():
"""Získá od uživatele celé číslo a vrátí ho"""
while True:
odpoved = input('Zadej číslo: ')
if obsahuje_jen_cislice(odpoved):
return int(odpoved) # máme výsledek, funkce končí
else:
print('To nebylo číslo!')
# ... a zeptáme se znovu -- cyklus `while` pokračuje
Kde ale vzít funkci obsahuje_jen_cislice
?
Nemá smysl ji psát znovu – funkce int
sama nejlíp pozná, co se dá převést na
číslo a co ne.
A dokonce nám to dá vědět – výjimkou, kterou můžeš zachytit.
Ono „obsahuje_jen_cislice“ v Pythonu existuje. Dokonce několikrát. Místo řešení problému to ale spíš ilustruje, v čem problém spočívá:
isnumeric
vrací True
pokud řetězec obsahuje číslice:
'123'.isnumeric()
je pravda; 'abc'.isnumeric()
nepravda.
Problém je, že funkci int
potřebuje jeden konkrétní druh číslic:
pro řetězce jako '½'
nebo '௩三๓໓
' (trojka v tamilském, japonském,
thajském nebo laoském písmu) platí isnumeric
, ale int
si na nich
vyláme zuby stejně jako na 'abc'
.isdecimal
vrací True
pokud řetězec obsahuje arabské
číslice 0-9. To už je lepší, ale stejně to úplně nesedí: int
si poradí
s mezerou na začátku, např. s ' 3'
, ale funkce isdecimal
takový řetězec
odmítne.Chceš-li zjistit jestli funkce int
umí daný řetězec převést na číslo,
nejlepší je použít přímo funkci int
.
Pro zachycení chyby má Python příkaz try
/except
.
def nacti_cislo():
"""Získá od uživatele celé číslo a vrátí ho"""
while True:
odpoved = input('Zadej číslo: ')
try:
return int(odpoved)
except ValueError:
print('To nebylo číslo!')
Jak to funguje?
Příkazy v bloku uvozeném příkazem try
se normálně provádějí, ale když
nastane uvedená výjimka, Python přeskočí zbytek bloku try
a provede všechno
v bloku except
.
Pokud výjimka nenastala, přeskočí se celý blok except
.
A co je to ValueError
? To je typ chyby.
Podobných typů je spousta.
Všechny jsou popsané v dokumentaci; pro nás jsou (nebo budou) důležité tyto:
BaseException
├── SystemExit vyvolána funkcí exit()
├── KeyboardInterrupt vyvolána po stisknutí Ctrl+C
╰── Exception
├── ArithmeticError
│ ╰── ZeroDivisionError dělení nulou
├── AssertionError nepovedený příkaz `assert`
├── AttributeError neexistující atribut/metoda, např. 'abc'.len
├── ImportError nepovedený import
├── LookupError
│ ╰── IndexError neexistující index, např. 'abc'[999]
├── NameError použití neexistujícího jména proměnné
│ ╰── UnboundLocalError použití proměnné, která ještě nebyla nastavená
├── SyntaxError špatná syntaxe, program je nečitelný/nepoužitelný
│ ╰── IndentationError špatné odsazení
│ ╰── TabError kombinování mezer a tabulátorů v odsazení
├── TypeError špatný typ, např. len(9)
╰── ValueError špatná hodnota, např. int('xyz')
Tohle si není potřeba pamatovat – druh chyby, kterou je potřeba zachytit, vždy najdeš v příslušné chybové hlášce.
Když odchytáváš obecnou výjimku,
chytnou se i všechny podřízené typy výjimek –
například except ArithmeticError:
zachytí i ZeroDivisionError
.
A except Exception:
zachytí všechny výjimky, které běžně chceš zachytit.
Většinu chyb není potřeba ošetřovat.
Nastane-li nečekaná situace, je téměř vždy mnohem lepší program ukončit, než se snažit pokračovat dál a počítat se špatnými hodnotami. Navíc chybový výstup, který Python standardně připraví, může hodně ulehčit hledání chyby.
Zachytávej tedy jenom ty chyby, které očekáváš – víš přesně, která chyba může nastat a proč; máš možnost správně zareagovat.
V našem příkladu to platí pro ValueError
z funkce int
: víš že uživatel
nemusí vždy zadat číslo ve správném formátu a víš že správná
reakce na tuhle situaci je problém vysvětlit a zeptat se znovu.
Co ale dělat, kdyš uživatel chce ukončit program a zmáčkne
Ctrl+C?
Nebo když se mu porouchá klávesnice a selže funkce input
?
Nejlepší reakce na takovou nečekanou situaci ukončit program a informovat
uživatele (nebo lépe, programátora), že (a kde) je něco špatně.
Neboli vypsat chybovou hlášku.
A to se stane normálně, bez try
.
try
Pro úplnost: kromě except
existují dva jiné bloky,
které můžeš „přilepit“ k try
, a to else
a finally
.
První se provede, když v try
bloku
žádná chyba nenastane; druhý se provede vždy – ať
už chyba nastala nebo ne.
Můžeš taky použít více bloků except
. Provede se vždy maximálně jeden:
ten první, který danou chybu umí ošetřit.
try:
neco_udelej()
except ValueError:
print('Tohle se provede, pokud nastane ValueError')
except NameError:
print('Tohle se provede, pokud nastane NameError')
except Exception:
print('Tohle se provede, pokud nastane jiná chyba')
# (kromě SystemExit a KeyboardInterrupt, ty chytat nechceme)
except TypeError:
print('Tohle se neprovede nikdy')
# ("except Exception" výše ošetřuje i TypeError; sem se Python nedostane)
else:
print('Tohle se provede, pokud chyba nenastane')
finally:
print('Tohle se provede vždycky; i pokud v `try` bloku byl např. `return`')
Občas se stane, že výjimku budeš potřebovat vyvolat sám/sama.
Často se to stává když píšeš nějakou obecnou funkci.
Třeba funkci na výpočet obsahu čtverce.
Co se stane, když někdo zavolá obsah_ctverce(-5)
?
-5
uživatel, je potřeba mu vynadat a zeptat se znovu.-5
nějaký robotický aparát, je potřeba ho líp zkalibrovat.-5
v nějakém výpočtu, je nejspíš potřeba opravit
chybu v tom výpočtu.Samotná funkce obsah_ctverce
ale „neví“, proč ji někdo volá.
Jejím úkolem je jen něco spočítat.
Měla by být použitelná ve všech případech výše – a v mnoha dalších.
Když někdo zavolá obsah_ctverce(-5)
, neexistuje správný výsledek, který by
funkce mohla vrátit.
Místo vrácení výsledku musí tato funkce signalizovat chybu.
S tou se pak může program, který obsah_ctverce(-5)
zavolal,
vypořádat – vynadat uživateli, zkalibrovat měřák, nebo, pokud na chybu není
připravený, sám skončit s chybou (a upozornit tak programátora, že je něco
špatně).
Jak na to prakticky?
Chybu můžeš vyvolat pomocí příkazu raise
.
Za příkaz dáš druh výjimky a pak do závorek nějaký popis toho, co je špatně.
def obsah_ctverce(strana):
"""Vrátí obsah čtverce s danou délkou strany"""
if strana > 0:
return strana ** 2
else:
raise ValueError(f'Strana musí být kladná, číslo {strana} kladné není!')
Podobně jako return
, i příkaz raise
ukončí funkci.
A nejen tu – pokud na tuhle konkrétní chybu není program předem připravený,
ukončí se celý program.
Ze začátku není u raise
příliš důležité dumat nad tím, který typ výjimky je
ten správný.
Klidně „střílej od boku“.
ValueError
bývá často správná volba.