Hodnoty a objekty

Než se dnes začneme zabývat třídami, podíváme na objekty.

Co pro programátory znamená slovo objekt?

V Pythonu je to jednoduché – každá hodnota (tj. něco, co můžeš uložit do proměnné, vrátit z funkce nebo třeba seznamu) je objekt. Některé jazyky (třeba Javascript, C++ nebo Java) mají i jiné hodnoty než objekty, v některých jazycích (třeba v C) objekty vůbec nejsou. Ale v Pythonu mezi hodnotou a objektem není rozdíl, takže je na jednu stranu trošku složitější pochopit, v čem spočívá ta „objektovitost“, ale na druhou stranu to zase není potřeba vědět do detailů.

Základní vlastnost objektů je to, že obsahují jak data (informace), tak chování – instrukce nebo metody, které s těmito daty pracují. Třeba řetězce v Pythonu obsahují jak informace (nějakou sekvenci znaků), tak užitečné metody jako upper nebo count. Kdyby řetězce nebyly objekty, musel by Python mít spoustu funkcí jako str_upper a str_count. Objekty spojují data a funkčnost dohromady.

Třídy

Data každého objektu jsou specifická pro konkrétní objekt ("abc" obsahuje jiné znaky než "def"), ale funkčnost – metody – bývají společné pro všechny objekty daného typu. Třeba řetězcová metoda count() by se dala napsat zhruba jako:

def count(retezec, znak):
    pocet = 0
    for c in retezec:
        if c == znak:
            pocet = pocet + 1
    return pocet

… a ačkoliv bude vracet jinou hodnotu pro každý řetězec, samotná metoda je společná všem řetězcům.

Tohle společné chování určuje typ (angl. type) neboli třída (angl. class) daného objektu.

Typ objektu umí zjistit funkce type:

>>> type(0)
<class 'int'>
>>> type(True)
<class 'bool'>
>>> type("abc")
<class 'str'>
>>> with open('soubor.txt') as f:
...     type(f)
... 
<class '_io.TextIOWrapper'>

Takže type vrací nějaké třídy. A co je to třída? Popis, jak se chovají všechny objekty daného typu.

Většinu tříd jde navíc v Pythonu zavolat, jako by to byly funkce, a vytvořit tak nový objekt dané třídy:

>>> trida_retezcu = type("abc")
>>> trida_retezcu(8)
'8'
>>> trida_retezcu([1, 2, 3])
'[1, 2, 3]'

Chová se to stejně jako funkce str! Není to podivné?

Tady se musím omluvit: materiály k funkcím tak trochu lhaly. Funkce str, int, float apod. totiž vůbec nejsou funkce – jsou to právě třídy.

>>> str
<class 'str'>
>>> type('abcdefgh')
<class 'str'>
>>> type('abcdefgh') == str
True

Ale dají se, podobně jako funkce, zavolat. Třída tedy většinou obsahuje nejen „popis“, jak se objekty daného typu budou chovat, ale umí i objekty daného typu vytvořit.

Vlastní třídy

A proč najednou tolik informací o třídách? Protože si zkusíme napsat třídu vlastní.

Třídu se hodí napsat, když plánuješ mít ve svém programu více objektů s podobným chováním. Třeba karetní hra by mohla mít třídu Karta, webová aplikace třídu Uživatel, tabulkový procesor třídu Řádek.

My teď potřebujeme napsat program o zvířátkách. Začni tím, že napíšeš třídu pro koťátka, která umí mňoukat:

class Kotatko:
    def zamnoukej(self):
        print("Mňau!")

Tak jako se funkce definují pomocí def, třídy mají klíčové slovo class, za které napíšeš jméno třídy, dvojtečku, a pak odsazené tělo třídy. Podobně jako def dělá funkce, příkaz class udělá novou třídu a přiřadí ji do proměnné daného jména (tady Kotatko).

Třídy se tradičně pojmenovávají s velkým písmenem, aby se nepletly s „normálními“ hodnotami.

V těle třídy můžeš definovat metody, které vypadají úplně jako funkce – jen mají první argument self. Ten si ale vysvětlíme později – zamňoukání má přednost:

# Vytvoření konkrétního objektu
kotatko = Kotatko()

# Volání metody
kotatko.zamnoukej()

V tomhle příkladu si dej pozor na velikost písmen: Kotatko (s velkým K) je třída – popis, jak se koťátka chovají. kotatko (s malým k) je konkrétní objekt (angl. instance) té třídy: hodnota, která reprezentuje kotě. Onen konkrétní objekt vytvoříme zavoláním třídy, stejně jako zavoláním str() se dá vytvořit konkrétní řetězec.

Mňau!

Atributy

Objekty vytvořené z „vlastních“ tříd mají jednu vlastnost, kterou třídy jako str nedovolují: možnost si definovat vlastní atributy – informace, které se uloží k danému objektu. Atributy se označují tak, že mezi hodnotu a jméno jejího atributu napíšeš tečku:

mourek = Kotatko()
mourek.jmeno = 'Mourek'

micka = Kotatko()
micka.jmeno = 'Micka'

print(mourek.jmeno)
print(micka.jmeno)

Na začátku jsme si řekli, že objekty spojují chování a data. Chování je definováno ve třídě, data se schovávají právě v atributech jednotlivých objektů. Podle atributů jako jméno můžeš jednotlivá koťátka rozlišit.

micka = Kotatko()
micka.zamnoukej = 12345
micka.zamnoukej()

Parametr self

A teď se na chvíli vrátíme k metodám, konkrétně k parametru self.

Každá metoda má přístup ke konkrétnímu objektu, na kterém pracuje, právě přes argument self. Teď, když máš koťátka pojmenovaná, můžeš pomocí self rozjet dialog:

class Kotatko:
    def zamnoukej(self):
        print("{}: Mňau!".format(self.jmeno))

mourek = Kotatko()
mourek.jmeno = 'Mourek'

micka = Kotatko()
micka.jmeno = 'Micka'

mourek.zamnoukej()
micka.zamnoukej()

Co se stalo? Výraz mourek.zamnoukej udělá metodu, která, když ji zavoláš, předá objekt mourek jako první argument funkce zamnoukej.

A takový první argument, který obsahuje konkrétní objekt právě definované třídy, se tradičně pojmenovává self. (Když ho pojmenuješ jinak, ostatní programátoři se na tebe budou koukat hodně divně.)

A může taková metoda brát víc než jeden argument? Může – self se doplní na první místo, a zbytek argumentů se vezme z volání metody. Třeba:

class Kotatko:
    def zamnoukej(self):
        print("{}: Mňau!".format(self.jmeno))

    def snez(self, jidlo):
        print("{}: Mňau mňau! {} mi chutná!".format(self.jmeno, jidlo))

mourek = Kotatko()
mourek.jmeno = 'Mourek'
mourek.snez('ryba')

Metoda __init__

A když jsme u argumentů, je ještě jedno místo, kde můžeš třídě poslat argumenty: když vytváříš nový objekt (voláním třídy). Dá se tak hezky vyřešit problém, který možná vidíš v předchozím kódu: aktuálně každé koťátko potřebuje, aby se mu po vytvoření nastavilo jméno, jinak metoda zamnoukej nebude fungovat. Třída se ale dá udělat i tak, že půjde jméno nastavit už při vytváření, takhle:

mourek = Kotatko(jmeno='Mourek')

Na tohle používá Python metodu, která se jmenuje __init__ (dvě podtržítka, init, dvě podtržítka). To „opodtržítkování“ znamená, že tohle jméno je nějakým způsobem speciální. Metoda __init__ se totiž zavolá automaticky, když se vytvoří nový objekt. Dá se tedy napsat:

class Kotatko:
    def __init__(self, jmeno):
        self.jmeno = jmeno

    def zamnoukej(self):
        print("{}: Mňau!".format(self.jmeno))

    def snez(self, jidlo):
        print("{}: Mňau mňau! {} mi chutná!".format(self.jmeno, jidlo))

mourek = Kotatko('Mourek')
mourek.zamnoukej()

A teď už není možnost, jak vytvořit koťátko bez jména, takže zamnoukej bude vždycky fungovat.

Podobných „opodtržítkovaných“ metod je víc, třeba __str__ se volá, když je potřeba převést objekt na řetězec:

class Kotatko:
    def __init__(self, jmeno):
        self.jmeno = jmeno

    def __str__(self):
        return '<Kotatko jmenem {}>'.format(self.jmeno)

    def zamnoukej(self):
        print("{}: Mňau!".format(self.jmeno))

    def snez(self, jidlo):
        print("{}: Mňau mňau! {} mi chutná!".format(self.jmeno, jidlo))

mourek = Kotatko('Mourek')
print(mourek)

Cvičení: Kočka

Teď, když už umíš dělat koťátka, zkus vytvořit třídu pro kočku.

• Kočka umí mňoukat metodou zamnoukej.
• Kočka má na začátku (při vytvoření) 9 životů (nemůže mít nikdy víc než 9 nebo míň než 0!).
• Kočka umí říct, jestli je živá (nemá 0 životů), metodou je_ziva.
• Kočka může ztratit život metodou uber_zivot.
• Kočku můžeš nakrmit metodou snez, která bere 1 argument - nějaké konkrétní jídlo (řetězec). Pokud je toto jídlo "ryba", kočce se obnoví jeden život (pokud teda už není mrtvá, nebo nemá maximální počet životů).

class Kocka:
    def __init__(self):         # Init funkce nemusi brat jako parametr
        self.pocet_zivotu = 9   # pocet zivotu, ten je pokazde 9.

    def zamnoukej(self):
        print("Mnau, mnau, mnauuu!")

    def je_ziva(self):
        return self.pocet_zivotu > 0

    def uber_zivot(self):
        if not self.je_ziva():
            print("Nemuzes zabit uz mrtvou kocku!")
        else:
            self.pocet_zivotu -= 1

    def snez(self, jidlo):
        if not self.je_ziva():
            print("Je zbytecne krmit mrtvou kocku!")
            return
        if jidlo == "ryba" and self.pocet_zivotu < 9:
            self.pocet_zivotu += 1
            print("Kocka spapala rybu a obnovil se ji jeden zivot.")
        else:
            print("Kocka se krmi.")

A to je o samotných třídách zatím vše. Příště si něco řekneme o dědičnosti. A o štěňátkách.