Python je víceúčelový jazyk. Na minulém cvičení jsme tvořili aplikace pro příkazovou řádku, nyní se podíváme na aplikace webové.
Webových frameworků pro Python je více, mezi nejznámější patří Django, Flask nebo Pyramid.
Pro naše účely použijeme Flask, protože je nejrychlejší na pochopení a nevyžaduje striktně použití MVC paradigmatu.
Flask opět můžete nainstalovat do virtualenvu, nejlépe použít projekt z minulého cvičení:
$ cd project
$ . __venv__/bin/activate
(__venv__) $ python -m pip install Flask
Základní použití Flasku je poměrně primitivní.
Do souboru hello.py
napište:
from flask import Flask
app = Flask(__name__)
@app.route('/')
def index():
return 'MI-PYT je nejlepší předmět na FITu!'
Pak aplikaci spusťte pomocí následujících příkazů.
(Na Windows použijte místo export
příkaz set
.)
(__venv__) $ export FLASK_APP=hello.py
(__venv__) $ export FLASK_DEBUG=1
(__venv__) $ flask run
* Serving Flask app "hello"
* Forcing debug mode on
* Running on http://127.0.0.1:5000/ (Press CTRL+C to quit)
* Restarting with stat
* Debugger is active!
* Debugger PIN: 189-972-345
Na zmíněné adrese byste měli v prohlížeči vidět použitý text.
Proměnná prostředí FLASK_APP
říká Flasku, kde aplikaci najít.
V daném souboru Flask hledá automaticky proměnnou jménem app
.
(Jde nastavit i jiná.)
Proměnná FLASK_DEBUG
nastavuje ladícím režim, který si popíšeme za chvíli.
V programu jsme jako app
vytvořili flaskovou aplikaci.
Argument __name__
je jméno modulu – Flask podle něj hledá soubory,
které k aplikaci patří (viz static
a templates
níže).
Pomocí dekorátoru @app.route
jsme zaregistrovali takzvaný view (pohled) –
funkci, která vrací obsah pro danou cestu v URL.
Tomuto spojení cesty a pohledové funkce se říká route (nebo počeštěně „routa“).
My konkrétně říkáme, že na cestě /
(tedy na „domovské stránce“) bude
k dispozici obsah, který vrátí funkce index
.
Více různých adres lze obsloužit jednoduše přidáním dalších funkcí:
@app.route('/')
def index():
return 'Index Page'
@app.route('/hello/')
def hello():
return 'Hello, World'
Na adrese http://127.0.0.1:5000/hello/
pak uvidíte druhou stránku.
Proměnná FLASK_DEBUG
říká, že se aplikace má spustit v ladícím režimu:
je zapnutý příjemnější výpis chyb a aplikace se automaticky restartuje
po změnách.
Zkuste ve funkci hello()
vyvolat výjimku (například dělení nulou – 1/0
)
a podívat se, jak chyba v ladícím režimu „vypadá“:
Flask ukáže traceback podobný tomu z příkazové řádky a navíc vám na každé
úrovni umožní pomocí malé ikonky spustit konzoli.
Bezpečnostní PIN k této konzoli najdete v terminálu, kde server běží.
Ladící režim je užitečný, ale nebezpečný – návštěvníkům stránky může (po prolomení celkem jednoduchého „hesla“) umožnit spustit jakýkoli pythonní kód. Navíc aplikaci zpomaluje. Používejte ho proto pouze na svém počítači.
Když vytváříte dynamický web, ne vždy můžete všechna URL znát dopředu.
Budete například chctít zobrazit informace o uživatelích na adresách
jako /user/hroncok/
, ale nemůžete při každé registraci nového uživatele
přidávat novou funkci do kódu.
Musíte použít dynamické routy:
@app.route('/user/<username>/')
def profile(username):
return 'User {}'.format(username)
Proměnnou část cesty ohraničíte lomenými závorkami a použijte jako parametr
funkce. Pokud chcete, můžete specifikovat, na jaký obsah se pravidlo vztahuje.
Například číselný idenifikátor článku pro adresy jako /post/42/
můžete zadat
takto:
@app.route('/post/<int:post_id>/')
Můžete použít různá pravidla, např.:
string
akceptuje jakýkoliv text bez lomítek (výchozí)int
akceptuje celá čísla (a pohledové funkci je předá jako int
, ne text)float
akceptuje i desetinná čísla s tečkou (a předá je jako float
)path
akceptuje text i s lomítkyRout můžte definovat i víc pro jednu funkci. Často se to používá s výchozí hodnotou argumentu:
@app.route('/hello/')
@app.route('/hello/<name>/')
def hello(name='world'):
return 'Hello, {}!'.format(name)
Opačným způsobem jak k routám přistupovat je, když potřebujete získat URL
nějaké stránky, například protože potřebujete zobrazit odkaz.
K tomu se používá funkce url_for()
, která jako první parametr bere jméno
routy (neboli jméno funkce, která routu obsluhuje), a pak pojmenované argumenty
pro pravidla v dynamické routě:
from flask import url_for
...
@app.route('/url/')
def show_url():
return url_for('profile', username='hroncok')
Tuto funkci jde použít jen uvnitř pohledové funkce, Pokud ji chcete vyzkoušet například v interaktivní konzoli, můžete použít speciální kontext:
>>> with app.test_request_context():
... print(url_for('profile', username='hroncok'))
...
/user/hroncok/
Možná si říkáte, proč tu URL prostě nevytvořit ručně. S takovým přístupem byste ale mohli narazit na problém, pokud cestu později změníte – což se může stát např. i když web nasadíte na jiný server. Generování URL vám také může zjednodušit nasazení statické verze stránek.
Pro URL v rámci vašich stránek proto doporučujeme url_for
používat důsledně.
Zatím jsou naše webové stránky poměrně nudné: obsahují jen prostý text, nepoužívají HTML.
Předpokládáme, že víte co je to HTML a CSS. Jestli ne, doporučujeme si projít základy těchto webových technologií např. na stránkách MDN.
Klidně byste mohli udělat něco jako:
@app.route('/')
def hello():
return '<html><head><title>...'
...ale asi by to nebylo příliš příjemné. Python je jazyk dělaný na popis algoritmů, procesů a logiky spíš než obsahu. Lepší je HTML dát do zvláštního souboru a použít ho jako šablonu (angl. template). Z Flasku vypadá použití šablony takto:
from flask import render_template
@app.route('/hello/')
@app.route('/hello/<name>/')
def hello(name=None):
return render_template('hello.html', name=name)
Funkce render_template
nejen vrátí HTML z daného souboru, ale umí do něj
i doplnit informace, které dostane v pojmenovaných argumentech.
Ukažme si to na příkladu: vedle souboru s kódem vytvořte složku templates
a v ní hello.html
s tímto obsahem:
<!doctype html>
<html>
<head>
<title>Hello from Flask</title>
</head>
<body>
{% if name %}
<h1>Hello {{ name }}!</h1>
<a href="{{ url_for('hello') }}">Go back home</a>
{% else %}
<h1>Hello, World!</h1>
{% endif %}
</body>
</html>
Šablony používají (jako výchozí variantu) šablonovací jazyk Jinja2,
který se s Flaskem a jinými frameworky pro Python používá často.
Kompletní popis jazyka najdete v dokumentaci, ale
pro většinu stránek se obejdete s doplněním hodnoty ({{ promenna }}
)
a podmíněným obsahem ({% if %}
) jako výše,
případně s cyklem: {% for %}
/{% endfor %}
. Ve větších
aplikacích se pak hodí použití {% include ... %}
, {% extends ... %}
a případně také tvorba maker {% macro ... %}
/{% endmacro %}
.
Veškerý kontext (proměnné) do šablony musí přijít z volání render_template()
.
Navíc můžete použít vybrané funkce, např. url_for()
.
(Jiné funkce známé z Pythonu ale použít nejdou – ač jsou podobné, je Jinja2
jiný jazyk než Python.)
Není úplně elegantní vzít nějaká data (např. tweety z Twitter API) a ještě před předáním šabloně do nich cpát svoje úpravy (např. převod na HTML). Od toho jsou tu filtry. Filtr transformuje hodnotu na řetězec, který pak ukážeme uživateli.
Zde je například filtr time
, který načte čas v určitém formátu
a převede ho do jiného:
from datetime import datetime
@app.template_filter('time')
def convert_time(text):
"""Convert the time format to a different one"""
dt = datetime.strptime(text, '%a %b %d %H:%M:%S %z %Y')
return dt.strftime('%c')
@app.route('/date_example')
def date_example():
return render_template(
'date_example.html',
created_at='Tue Mar 21 15:50:59 +0000 2017',
)
V šabloně date_example.html
se pak filtr použije pomocí svislítka:
{{ created_at|time }}
Pokud potřebujete velmi obecný filtr, je vhodné se podívat do seznamu těch vestavěných.
V textu, který se vkládá do šablon, jsou automaticky nahrazeny znaky, které mají v HTML speciální význam. Zabraňuje se tak bezpečnostním rizikům, kdy se vstup od uživatele interpretuje jako HTML.
Například když v aplikaci výše navštívíme URL /hello/<script>alert("Foo")/
,
bude výsledné HTML vypadat takto:
<!doctype html>
<title>Hello from Flask</title>
<h1>Hello <script>alert("Foo")!</h1>
Některé prohlížeče (či doplňky do nich) proti podobným útokům různým způsobem
chrání. Budete-li na své stránky zkoušet „zaútočit”, zkontrolujte v konzoli
URL, které vaše aplikace v požadavku reálně dostává.
Pro příklad výše to může být /hello/%3Cscript%3Ealert(%22Foo%22)/
.
Někdy je ovšem potřeba do stránky opravdu vložit HTML.
To se dá zajistit dvěma způsoby. Nejjednodušší je vestavěný filtr safe
:
{{ "<em>Text</em>" | safe }}
V Pythonu pak lze použít jinja2.Markup, čímž se daný text označí jako „bezpečný”.
import jinja2
@app.template_filter('time')
def convert_time(text):
"""Convert the time format to a different one"""
dt = datetime.strptime(text, '%a %b %d %H:%M:%S %z %Y')
result = dt.strftime('<strong>%c</strong>')
return jinja2.Markup(result)
Při použití safe
a Markup
však vždycky myslete na to, aby nikdo
(ani nikdo mnohem chytřejší než vy) nemohl na vaší stránce provést něco
nekalého.
Pokud budete potřebovat nějaké statické soubory (např. styly CSS nebo
obrázky), dejte je do adresáře static
vedle souboru s kódem
a přistupujte k nim pomocí routy static
:
url_for('static', filename='style.css')
V šabloně pak například:
<link href="{{ url_for('static', filename='style.css') }}" rel="stylesheet">
Při vytváření webové aplikace chcete často komunikovat nejen prostřednictvím
HTTP odpovědí na dotazy (ať už ve formě webové stránky, JSON odpovědi či jiného
formatu), ale také vypisovat různé chybové, informační či ladící hlášky na
straně serveru. Možností je použít například funkci print
, ale ta není
dostatečně flexibilní. Brzy narazíte na problémy, jako že výstup není konzistentní
s jinými hláškami z Flasku, že pro různé typy výpisů, časová razítka, přesměrování
logu do souboru a další potřebujete vytvářet spoustu logiky kolem namísto vytváření
samotné webové aplikace.
Řešením je použít standardní logovací modul logging, který řeší vše potřebné
(úrovně zpráv, filtry, formátování časového razítka a dalších meta-informací o
běhu programu) a výstup bude konzistentní s jinými aplikacemi (jiní správci
vaší webové aplikace pak nebudou z formátu výstupů zmatení). Protože používáme
Flask a ten také loguje tímto modulem,
stačí použít předpřipravený app.logger
.
from flask import Flask
app = Flask(__name__)
app.logger.debug("I've just initialized the Flask app")
@app.route('/')
def index():
app.logger.warning('Someone is accessing the index page!')
return 'Index Page'
Ve výchozím nastavení se loguje pouze od úrovně upozornění výše (warning
,
error
, critical
). Při spuštění aplikace v ladícím režimu se loguje vše
(navíc i debug
a info
). Aktuální úroveň je možné také změnit pomocí metody
setLevel
, viz dokumentace modulu logging.
Flask je sice označován jako mikroframework, to ale neznamená, že jej nelze použít na větší a složitější webové aplikace. Pokud chcete vytvářet vytvářet aplikaci s databází a ORM modely, je nutné propojit Flask s dalšími knihovnami (například flask-sqlalchemy, nebo flask-pymongo).
Jiné frameworky postavené nad Model-View-Controller paradigmatem mají tyto vlastnosti již zabudovány v sobě (například Django).
Následující sekce popisují některé zajímavé techniky, které se mohou u větších a složitějších aplikací hodit.
Mimo vytváření Flask aplikace přímo v modulu, je možné aplikaci tvořit pomocí
funkce, tzv. application_factory
,
standardně pojmenované create_app
. Takový přístup má výhodu, že aplikace se
neinicializuje hned při importu modulu, ale až při zavolání funkce. Voláním funkce
můžete navíc předat i konfigurační parametry (typicky cesta ke konfiguračnímu
souboru). Díky tomu lze snadněji vytvářet Flask aplikace s různými konfiguracemi
pro testování nebo dokonce vytvářet více Flask aplikací v rámci jednoho Python skriptu.
def create_app(config=None):
app = Flask(__name__)
app.config.from_pyfile(config or 'config.py')
app.config['the_answer'] = 42
app.secret_key = os.environ.get('MY_SECRET', None)
return app
Ve velkých webových aplikacích je již vhodné seskupovat jednotlivé pohledy do
samostatných celků. K tomuto účelu slouží ve Flasku blueprinty (hezky česky
„modrotisk” nebo také „modrák”).
Výhodou je, že můžete vytvořit blueprint (instanci
třídy Blueprint) s několika views, vlastní templates
složkou a dalším
nastavením nezávisle na tom, v jaké Flask aplikaci pak bude použitý. Takový
blueprint pak můžete využívat i v několika různých aplikacích a snadno tak
dosáhnout znovupouželnosti.
from flask import Blueprint
auth = Blueprint('auth', __name__, template_folder='templates')
@auth.route('/login')
def login():
...
@auth.route('/logout')
def logout():
...
@auth.app_template_filter('userlink')
def user_link(username):
...
Blueprint pak stačí ve Flask aplikaci registrovat
a je jedno, zda ji vytváříte pomocí create_app
nebo napřímo. Navíc můžete mimo
jiné přidat i prefix pro všechny cesty v blueprintu.
from flask import Flask
from auth.views import auth
app = Flask(__name__)
# this will create the /auth/login and /auth/logout endpoints
app.register_blueprint(auth, url_prefix='/auth')
V případě použití url_for
je třeba cesty z blueprintu namespacovat, např.:
url_for('auth.login')
Třída Flask
je uzpůsobena k tomu, aby bylo možné snadno rozšiřovat a přepisovat
výchozí chování. Mimo přidávání vlastních metod lze například měnit třídy, které
budou použity pro HTTP požadavky a odpovědi, měnit výchozí konfiguraci flask
a
spoustu dalšího. Nezapomeňte volat konstruktor nadtřídy.
from flask import current_app, Flask, Response
class MIPYTResponse(Response):
def __init__(self, *args, **kwargs):
super().__init__(*args, **kwargs)
self.set_cookie('MI-PYT', 'best')
class GreeterApp(Flask):
response_class = MIPYTResponse
def __init__(self, *args, **kwargs):
super().__init__(*args, **kwargs)
self.greetings = 0
def greet(self):
self.greetings += 1
return 'Hello!'
app = GreeterApp(__name__)
@app.route('/')
def greet():
return current_app.greet()
@app.route('/number/')
def greetings_number():
return str(current_app.greetings)
Flask umí i další věci – například zpracování formulářů, chybové stránky nebo přesměrování. Také existuje i řada rozšíření, které mohou ušetřit práci s běžnými úkony jako například správa uživatelů, tvorba REST API nebo integrace s různými službami.
Všechno to najdete v dokumentaci.