V domácích projektech budeš rozdělovat 1D Piškvorky na několik modulů. Výsledek bude vypadat třeba nějak takhle: (Šipky mezi moduly znázorňují importování.)
┌──────────────────╮ ┌───────────────╮ ┌──────────────────╮
│ ai.py │ │ piskvorky.py │ │ hra.py │
├──────────────────┤ ├───────────────┤ ├──────────────────┤
│ │◀-│ import ai │◀-│ import piskvorky │
├──────────────────┤ ├───────────────┤ ├──────────────────┤
│ def tah_pocitace │ │ def vyhodnot │ │ │
│ │ │ def tah │ │ │
└──────────────────┘ │ def tah_hrace │ └──────────────────┘
│ │
└───────────────┘Jenže funkce tah_pocitace
většinou potřebuje volat funkci tah.
Co s tím?
Můžeš importovat ai z piskvorky a zároveň
piskvorky z ai?
┌──────────────────╮ ┌───────────────╮
│ ai.py │ │ piskvorky.py │
├──────────────────┤ ├───────────────┤
│ │◀-│ import ai │
│ import piskvorky │-▶│ │
│ │ │ │
│ def tah_pocitace │ │ def vyhodnot │
│ │ │ def tah │
└──────────────────┘ │ def tah_hrace │
│ │
└───────────────┘Můžeš se na to podívat z pohledu Pythonu,
který příkazy v souborech vykonává.
Když má importovat soubor piskvorky.py, začne ho
zpracovávat řádek po řádku,
když tu (docela brzo) narazí na příkaz import ai.
Otevře tedy soubor ai.py
a začne ho zpracovávat řádek po řádku.
Brzy narazí na příkaz import piskvorky. Co teď?
Aby nenastala situace podobná nekonečné smyčce –
jeden soubor by importoval druhý, druhý zase první,
a tak stále dokola –
udělá Python takový malý „podvod“:
když zjistí, že soubor piskvorky.py
už importuje, zpřístupní v modulu ai
modul piskvorky tak, jak ho
má: nekompletní, bez většiny funkcí co v něm mají
být nadefinované.
A až potom, co dokončí import ai.py,
se vrátí k souboru piskvorky.py
a pokračuje v provádění příkazů def které v něm jsou.
Takový nekompletní modul může být občas užitečný,
ale ve většině případů se chová skoro
nepředvídatelně a tudíž nebezpečně.
Jinými slovy: když se dva moduly importují navzájem, nemusí to fungovat podle očekávání.
Téhle situaci se budeš chtít vyvarovat.
Jak na to? Máš dvě možnosti.
První možnost je importovat funkci tah v modulu ai
a používat ji odtamtud.
To je jednoduché, ale nerespektuje účel modulu
ai, který má obsahovat jenom logiku
vybírání tahu počítače, a ne pomocné funkce, které
můžou být potřeba i jinde.
┌──────────────────╮ ┌───────────────╮
│ ai.py │ │ piskvorky.py │
├──────────────────┤ ├───────────────┤
│ │◀-│ import ai │
│ │ │ │
│ def tah_pocitace │ │ def vyhodnot │
│ def tah │ │ def tah_hrace │
│ │ │ │
└──────────────────┘ └───────────────┘Druhá možnost je definovat nový, sdílený modul,
který se použije jak v piskvorky.py tak v ai.py.
Takový modul se často se pojmenovává
util.py (z angl. utility, pomůcka, nástroj).
┌──────────────────╮
│ util.py │
├──────────────────┤
│ def tah │
└──────────────────┘
▲ ▲
│ │
┌──────────────────╮ │ │ ┌───────────────╮
│ ai.py │ │ │ │ piskvorky.py │
├──────────────────┤ │ │ ├───────────────┤
│ import util │──┘ └──│ import util │
│ │◀───────│ import ai │
│ │ │ │
│ def tah_pocitace │ │ def vyhodnot │
│ │ │ def tah_hrace │
│ │ │ │
└──────────────────┘ └───────────────┘Nevýhoda pomocného modulu je ta, že se z něj může stát neudržované „odkladiště“ všeho kódu, který byl jednou potřeba na dvou nebo více místech.
Pro kterou z možností se rozhodnout, záleží na situaci. Programování není vždycky jen exaktní věda!