Zatím jsi psala všechny programy v konzoli v interaktivním režimu Pythonu, který nás omezuje na jeden řádek kódu. Když Python opustíš (nebo vypneš počítač), všechno co jsi zatím naprogramovala se ztratí.
Větší programy jsou trvanlivější: ukládají se do souborů a dají se kdykoli spustit znovu.
Vyzkoušejme si to. Budeme potřebovat:
Zkus vypnout Python. Existuje na to funkce exit():
>>> exit()
Tak se dostaneš zpět do příkazové řádky. Pamatuješ na ni?
Už neuvidíš >>>, ale řádek končící $ nebo >.
Budou tu fungovat příkazy jako cd a mkdir,
ale ne příkazy Pythonu, jako 1 + 1.
Doufám, že máš nainstalovaný textový editor. Ten teď otevři, udělej si nový soubor a napiš do něj tento příkaz:
print('Hello, PyLadies!')
Nový soubor ulož pod nějakým popisným názvem: python_intro.py.
Ulož si jej do adresáře, kam si budeš dávat soubory k tomuto workshopu.
Jméno musí končit na .py: tahle přípona říká editoru nebo i
operačnímu systému, že jde o program v Pythonu a Python ho může spustit.
Obarvování
Po uložení by se text měl obarvit.
V interaktivním režimu Pythonu mělo vše stejnou barvu,
ale nyní bys měla vidět, že jméno funkce print je jinou barvou než
řetězec v závorkách.
Barvy nevolíš sama, vybírá je editor na základě toho,
jak potom Python kódu porozumí.
Nazývá se to "zvýrazňování syntaxe" a je to užitečná funkce.
Chce to trochu praxe, ale barvy můžou napovědět
že ti chybí uvozovka za řetězcem
nebo máš překlep v klíčovém slově jako del.
To je jeden z důvodů, proč používáme editory kódu :)
Pokud máš soubor uložen, je čas jej spustit! Pomocí dovedností, které jsi se naučila v sekci o příkazové řádce, změň adresář na ten, kam jsi soubor uložila.
Pokud nevíš jak dál, požádej o pomoc kouče.
Nyní pomocí Pythonu spusť kód v souboru: zadej příkaz python, mezeru
a jméno souboru ke spuštění.
(Je to podobné jako příkaz cd pro konkrétní adresář –
cd jmeno_adresare.)
(venv) $ python python_intro.py
Hello, PyLadies!
Funguje? Vidíš text? Jesli ano, právě jsi spustila svůj první opravdový program v Pythonu! Cítíš se úžasně?
Funkce print(), kterou jsi použila, umí něco vypsat na obrazovku.
V konzoli se hodnoty výrazů vypisovaly automaticky, abys je mohla
průběžně kontrolovat, ale programy v souborech bývají složitější a výpisy
z každého kroku by byly nepřehledné.
Proto na vypsání potřebuješ print().
Zkus si to:
jmeno = 'Ola'
'Já jsem ' + jmeno # Tohle Python nevypíše
print(jmeno * 8) # Tohle jo!
Do závorek funkce print() můžeš dát i víc hodnot oddělených čárkami.
jmeno = 'Amálka'
vek = 5
print('Já jsem', jmeno, 'a je mi', vek)
print('Za rok mi bude', vek + 1)
Další užitečná funkce je input(), která se umí zeptat na otázku.
Odpověď pak vrátí jako řetězec, který si můžeš uložit do proměnné:
jmeno = input('Jak se jmenuješ? ')
print(jmeno, 'umí programovat!')
A co když budeš chtít spíš číslo než text? Pamatuješ si na funkci, která umí převést řetězec na číslo?
letopocet = int(input('Jaký je letos rok? '))
print('Loni byl rok', letopocet - 1)
Všimla sis u předchozího programu poznámek za „mřížkou“ (#)?
jmeno = 'Ola'
'Já jsem ' + jmeno # Tohle Python nevypíše
print(jmeno * 8) # Tohle jo!
To jsou takzvané komentáře. Jsou určené jen pro lidi: Python je úplně ignoruje.
Teď, když své programy ukládáš na disk a můžeš se k nim vracet, je důležité aby byly čitelné: aby z nich nejen počítače, ale i lidi poznali, co mají dělat. Vždycky když napíšeš nějaký složitější kus kódu k němu zkus přidat komentář s vysvětlivkou. Až se k programu za pár dní nebo měsíců vrátíš, poděkuješ si!