Tahle kapitola je plná nových věcí. Doufám, že vydržíš až do konce. A kdyby něco zatím nedávalo úplně smysl, nevěš hlavu: věci, které si teď vysvětlíme, se opravdu naučíš až v dalších lekcích, kde je budeme využívat prakticky.
Encyklopedické informace z této stránky shrnuje Tahák na seznamy, který si doporučuji vytisknout.
Každý příklad v tomto textu si vyzkoušej; to, co Python vypíše, je důležitá součást lekce, i když v materiálech není přímo napsaná.
Dnes si ukážeme, jak pracovat se seznamy (angl. lists). Doufám, že víš, kde máš na klávesnici hranaté závorky, protože právě těmi se seznamy vytváří:
cisla = [1, 1, 2, 3, 5, 8, 13]
print(cisla)
Nemůžeš najít hranaté závorky? Na české klávesnici zkus pravý Alt + F a G.
Seznam je hodnota, která může obsahovat spoustu dalších hodnot.
Tak jako řetězec obsahuje sekvenci znaků,
seznam obsahuje sekvenci... čehokoliv. Třeba čísel.
A tak jako můžeme pomocí cyklu for
procházet řetězec po znacích,
seznam můžeme procházet po jednotlivých prvcích:
for cislo in cisla:
print(cislo)
Seznamy se v programech vyskytují velice často:
soubor se dá načíst jako seznam řetězců
s jednotlivými řádky,
seznam řetězců jako '7♥'
a 'K♣'
může posloužit jako balíček karet,
matematika je plná číselných řad,
každá online služba má seznam uživatelů.
Hodnoty v seznamu můžou být jakéhokoli typu, dokonce můžeme různé typy míchat v jednom seznamu (i když s takovými namixovanými seznamy se příliš často nesetkáme – více se používají v n-ticích, o kterých si povíme později):
seznam = [1, 'abc', True, None, range(10), len]
print(seznam)
Nejzákladnější operaci se seznamy,
cyklus for
, už jsme si ukázaly.
Druhá nejdůležitější operace je vybírání
jednotlivých prvků.
To funguje jako u řetězců: do hranatých závorek
se dá číslo prvku. Čísluje se, jako u řetězců,
od nuly; záporná čísla označují prvky od konce.
print(cisla[2])
Hranatými závorkami můžeme získávat podseznamy. Diagram z materiálů k řetězcům ukazuje, jak u takového „sekání” číslovat: funguje to stejně, jen místo menšího řetězce dostaneme menší seznam.
print(cisla[2:-3])
Důležitá vlastnost seznamů, kterou nemají ani čísla, ani řetězce
(a True
/False
/None
už vůbec ne), je,
že seznamy se dají měnit.
Čísla měnit nejdou – máš-li a = 3
a
napíšeš a = a + 1
, číslo 3
se nezmění.
Vypočítá se nové číslo 4
a proměnná a
se nastaví na toto nové číslo.
Oproti tomu seznamy se dají měnit bez nastavování proměnné.
Základní způsob, jak změnit seznam, je přidání
prvku na konec pomocí metody append
.
Ta nic nevrací (resp. vrací None
),
ale „na místě” (angl. in place) změní
seznam, na kterém pracuje. Vyzkoušej si to:
prvocisla = [2, 3, 5, 7, 11, 13, 17]
print(prvocisla)
prvocisla.append(19)
print(prvocisla)
Takové měnění hodnoty může být občas překvapující, protože stejnou hodnotu může mít více proměnných. Protože se mění hodnota samotná, může to vypadat, že se proměnná „mění aniž na ni sáhneme”:
a = [1, 2, 3] # vytvoření seznamu
b = a # tady se nový seznam nevytváří
# seznam vytvořený v prvním řádku má teď dvě jména: "a" a "b",
# ale stále pracujeme jenom s jedním seznamem
print(b)
a.append(4)
print(b)
Kromě metody append
, která přidává
jediný prvek, existuje metoda extend
,
která umí přidávat prvků víc.
Prvky k přidání jí předáme ve formě seznamu:
dalsi_prvocisla = [23, 29, 31]
prvocisla.extend(dalsi_prvocisla)
print(prvocisla)
Metoda extend
umí pracovat i s jinými
typy než se seznamy – ráda zpracuje cokoli, přes
co umí cyklit for
: např.
jednotlivé znaky řetězců, řádky souborů, nebo čísla z range()
.
seznam = []
seznam.extend('abcdef')
seznam.extend(range(10))
print(seznam)
Ale dost přidávání. Seznamům se dají i měnit jednotlivé prvky a to jednoduše tak, že do prvku přiřadíme, jako by to byla proměnná:
cisla = [1, 0, 3, 4]
cisla[1] = 2
print(cisla)
Přiřazovat se dá i do podseznamu – v tomto případě
se podseznam nahradí jednotlivými prvky z toho,
co přiřazujeme.
Jako u extend
můžeš do podseznamu opět přiřadit cokoli, co umí
zpracovat for
– seznam, řetězec, range()
apod.
cisla = [1, 2, 3, 4]
cisla[1:-1] = [6, 5]
print(cisla)
Přiřazením do podseznamu se dá i změnit délka seznamu, nebo některé prvky úplně odstranit:
cisla = [1, 2, 3, 4]
cisla[1:-1] = [0, 0, 0, 0, 0, 0]
print(cisla)
cisla[1:-1] = []
print(cisla)
Tenhle zápis pro mazání prvků je ale docela
nepřehledný, a proto na to máme zvláštní příkaz
jménem del
.
Jak už jeho název (z angl. delete, smazat)
napovídá, smaže, co mu přijde pod ruku – jednotlivé
prvky seznamů, podseznamy, … a dokonce i proměnné!
cisla = [1, 2, 3, 4, 5, 6]
del cisla[-1]
print(cisla)
del cisla[3:5]
print(cisla)
del cisla
print(cisla)
Další mazací metody jsou:
pop
, která odstraní a vrátí poslední prvek v seznamu – například pokud
mám seznam karet v balíčku, jde takhle jednoduše „líznout” kartu,remove
, která najde v seznamu daný prvek a odstraní ho,clear
, která vyprázdní celý seznam.cisla = [1, 2, 3, 'abc', 4, 5, 6, 12]
posledni = cisla.pop()
print(posledni)
print(cisla)
cisla.remove('abc')
print(cisla)
cisla.clear()
print(cisla)
A taky tu máme metodu sort
, která prvky seznamu seřadí.
seznam = [4, 7, 8, 3, 5, 2, 4, 8, 5]
seznam.sort()
print(seznam)
Aby se daly seřadit, musí být prvky seznamu vzájemně
porovnatelné – konktrétně na ně musí fungovat
operátor <
.
Seznam s mixem čísel a řetězců tedy seřadit nepůjde.
Operátor <
definuje i
jak přesně se řadí (např. čísla podle velikosti;
řetězce podle speciální „abecedy” která řadí
velká písmena za malá, česká až za anglická, atd.).
Metoda sort
zná pojmenovaný argument
reverse
. Pokud ho nastavíš na True, řadí se „naopak”.
seznam = [4, 7, 8, 3, 5, 2, 4, 8, 5]
seznam.sort(reverse=True)
print(seznam)
Spousta toho, co můžeme dělat s řetězci, má stejný účinek i u seznamů. Třeba sečítání a násobení číslem:
melodie = ['C', 'E', 'G'] * 2 + ['E', 'E', 'D', 'E', 'F', 'D'] * 2 + ['E', 'D', 'C']
print(melodie)
Stejně jako u řetězců, sečítat jde jen seznam se seznamem – ne třeba seznam s řetězcem.
Další staří známí jsou funkce len
,
metody count
a index
, a operátor in
.
print(len(melodie)) # Délka seznamu
print(melodie.count('D')) # Počet 'D' v seznamu
print(melodie.index('D')) # Číslo prvního 'D'
print('D' in melodie) # Je 'D' v seznamu?
Poslední tři se ale přece jen chovají kapku jinak:
u řetězců pracují s podřetězci,
u seznamů jen s jednotlivými prvky.
Takže ačkoliv naše melodie obsahuje prvky
'D'
a 'E'
vedle sebe, 'DE'
v seznamu není:
print('DE' in melodie)
print(melodie.count('DE'))
print(melodie.index('DE'))
Seznam se dá použít v příkazu if
(nebo while
) jako podmínka,
která platí, když v tom seznamu něco je.
Jinými slovy, seznam
je tu „zkratka“ pro len(seznam) > 0
.
if seznam:
print('V seznamu něco je!')
else:
print('Seznam je prázdný!')
Podobně se dají v podmínce použít i řetězce. A dokonce i čísla – ta jako podmínka platí, pokud jsou nenulová.
Tak jako funkce int
převádí na
celá čísla a str
na řetězce,
funkce list
(angl. seznam) převádí na seznam.
Jako argument jí předáme jakoukoli hodnotu,
kterou umí zpracovat příkaz for
.
Z řetězců udělá seznam znaků, z otevřeného souboru
udělá seznam řádků, z range
udělá
seznam čísel.
abeceda = list('abcdefghijklmnopqrstuvwxyz')
cisla = list(range(100))
print(abeceda)
print(cisla)
I ze seznamu udělá funkce list
seznam.
To může znít zbytečně, ale není – vytvoří se
totiž nový seznam.
Bude mít sice stejné prvky ve stejném pořadí,
ale nebude to ten samý seznam:
měnit se bude nezávisle na tom starém.
a = [1, 2, 3]
b = list(a)
print(b)
a.append(4)
print(b)
Další způsob, jak tvořit seznamy
(zvláště složitější), je nejdřív udělat prázdný
seznam a pak ho postupně naplnit pomocí funkce append
.
Třeba pokud z nějakého důvodu chceš seznam
mocnin dvou, projdi čísla, kterými chceme mocnit,
cyklem for
a pro každé z nich
do seznamu přidej příslušnou mocninu:
mocniny_dvou = []
for cislo in range(10):
mocniny_dvou.append(2 ** cislo)
print(mocniny_dvou)
Chceš-li seznam, který reprezentuje balíček karet,
zavolej append
pro všechny kombinace barev a hodnot.
balicek = []
for barva in '♠', '♥', '♦', '♣': # (Na Windows použij textová jména)
for hodnota in list(range(2, 11)) + ['J', 'Q', 'K', 'A']:
balicek.append(str(hodnota) + barva)
print(balicek)
Seznamy a řetězce jsou druhy „sekvencí”,
takže snad nepřekvapí, že se dá různě převádět
z jednoho typu na druhý.
Funkce list
vytvoří z řetězce
seznam znaků.
Když chceme dostat seznam slov, použijeme
na řetězci metodu split
(angl. rozdělit):
slova = 'Tato věta je složitá, rozdělme ji na slova!'.split()
print(slova)
Metoda split
umí brát i argument.
Pokud ho předáme, místo mezer (a nových řádků)
se řetězec „rozseká” daným oddělovačem.
Takže když máme nějaká data oddělená čárkami,
není nic jednoduššího než použít split
s čárkou:
zaznamy = '3A,8B,2E,9D'.split(',')
print(zaznamy)
Chceme-li spojit seznam řetězců zase dohromady
do jediného řetězce, použijeme metodu
join
(angl. spojit).
Pozor, tahle metoda se volá na oddělovači,
tedy řetězci, kterým se jednotlivé kousky „slepí”
dohromady; a jako argument bere seznam jednotlivých
řetězců.
veta = ' '.join(slova)
print(veta)
Představ si, že ti uživatelé zadávají jména a příjmení a ty si je ukládáš do seznamu pro další použití např. v evidenci studentů. Ne všichni jsou ale pořádní, a tak se v seznamu sem tam objeví i jméno s nesprávně zadanými velkými písmeny. Například:
zaznamy = ['pepa novák', 'Jiří Sládek', 'Ivo navrátil', 'jan Poledník']
Úkolem je:
Výsledné funkce by měly fungovat takto:
zaznamy = ['pepa novák', 'Jiří Sládek', 'Ivo navrátil', 'jan Poledník']
chybne_zaznamy = vyber_chybne(zaznamy)
print(chybne_zaznamy) # → ['pepa novák', 'Ivo navrátil', 'jan Poledník']
spravne_zaznamy = vyber_spravne(zaznamy)
print(spravne_zaznamy) # → ['Jiří Sládek']
opravene_zaznamy = oprav_zaznamy(zaznamy)
print(opravene_zaznamy) # → ['Pepa Novák', 'Jiří Sládek', 'Ivo Navrátil', 'Jan Poledník']
Snadný způsob jak zjistit, zda je řetězec složen jen z malých písmen,
je metoda islower()
, která vrací True, pokud řetězec obsahuje jen malá
písmena, jinak vrací False. Například 'abc'.islower() == True
ale
'aBc'.islower() == False
.
Snadný způsob jak převést první písmenko na velké je metoda capitalize()
:
např. 'abc'.capitalize() == 'Abc'
Modul random
obsahuje dvě funkce, které se hodí k seznamům.
Jako random.randrange
, obě mají něco
společného s náhodou.
Funkce shuffle
seznam „zamíchá” – všechny prvky náhodně popřehází.
Jako metoda sort
i funkce shuffle
nic nevrací.
import random
balicek = []
for barva in '♠', '♥', '♦', '♣':
for hodnota in list(range(2, 11)) + ['J', 'Q', 'K', 'A']:
balicek.append(str(hodnota) + barva)
print(balicek)
random.shuffle(balicek)
print(balicek)
A funkce choice
ze seznamu vybere jeden náhodný prvek.
S použitím seznamu tak můžeme výrazně zjednodušit
úvodní část naší staré hry kámen/nůžky/papír:
import random
mozne_tahy = ['kámen', 'nůžky', 'papír']
tah_pocitace = random.choice(mozne_tahy)
A perlička na konec! Na začátku tohoto textu je napsáno, že seznam může obsahovat jakýkoli typ hodnot. Může třeba obsahovat i další seznamy:
seznam_seznamu = [[1, 2, 3], [4, 5, 6], [7, 8, 9]]
Takový seznam se chová docela normálně – jdou z něj třeba brát jednotlivé prvky (které jsou ovšem taky seznamy):
prvni_seznam = seznam_seznamu[0]
print(prvni_seznam)
A protože jsou prvky samy seznamy, můžeme mluvit o věcech jako „první prvek druhého seznamu”:
druhy_seznam = seznam_seznamu[1]
prvni_prvek_druheho_seznamu = druhy_seznam[0]
print(prvni_prvek_druheho_seznamu)
A protože výraz seznam_seznamu[1]
označuje seznam, můžeme brát prvky přímo z něj:
prvni_prvek_druheho_seznamu = (seznam_seznamu[1])[0]
Neboli:
prvni_prvek_druheho_seznamu = seznam_seznamu[1][0]
A má tahle věc nějaké použití, ptáš se?
Stejně jako vnořené cykly for
nám umožnily vypsat tabulku, vnořené seznamy
nám umožní si tabulku „zapamatovat”.
def vytvor_tabulku(velikost=11):
seznam_radku = []
for a in range(velikost):
radek = []
for b in range(velikost):
radek.append(a * b)
seznam_radku.append(radek)
return seznam_radku
nasobilka = vytvor_tabulku()
print(nasobilka[2][3]) # dva krát tři
print(nasobilka[5][2]) # pět krát dva
print(nasobilka[8][7]) # osm krát sedm
# Vypsání celé tabulky
for radek in nasobilka:
for cislo in radek:
print(cislo, end=' ')
print()
Co s takovou „zapamatovanou” tabulkou? Můžeš si do ní uložit třeba pozice figurek na šachovnici nebo křížků a koleček ve 2D piškvorkách.